Kandidáti do voleb se v malých obcích hledají těžce

17.09.2018 | , Finance.cz
Volby


Dřív tahle malá středomoravská obec patřila pod nedaleké městečko, tedy městys. Pak získala samostatnost. Víc odpovědnosti i peněz, ale také nedostatek odpovědných lidí, kteří by se chtěli starat o věci veřejné.

Kamarád, který se do této malé obce před deseti lety přistěhoval, byl osloven jedním z místních chasníků, zdali by s nimi nechtěl kandidovat za ČSSD (krom komunistů jediná demokratická strana zastoupená ve vesnici). Dali panáka, povyměňovali několik slov a byla ruka v rukávě. Za měsíc se kandidatury vzdal a na příslušném městském úřadě se dozvěděl, že je to pro tyto komunální volby typické.

Jak to chodí v komunálních volbách

Lidem, co se do městeček a vesnic čerstvě nastěhují, se říká náplava. Je na nich a na jejich okolí nakolik se sblíží, zdali přijmou místní zvyky, jak si budou notovat s ostatními. Nejde to hned a stane se, že to taky nejde nikdy. Pro měšťáka jsou dědiňáci prostě natolik jiní, že si nezvykne a někdy se musí vrátit do města. A naopak, lidi z vesnice náplavu nepřijmou, ať dělá, co dělá: vstoupí k místním hasičům, snaží se za obec hrát fotbal a nabízí pomoc, kde se jen dá. Kamarád říká, že je něco mezi tím. S lidmi se zná, hasičem není a na fotbal nechodí, protože se na něj nedá dívat a pivo se nedá pít. Ale k lidem se chová s respektem a oni mu stejně oplácejí.

Vesnická korupce?

A tak tedy na nabídku kandidatury do zastupitelstva kývl. A protože byl dříve spíš mimo dění, začal se zajímat, kdo obec vede, co se zde vlastně přesně plánuje a kdo jsou jeho spolukandidáti. Ve vesnici zná pár důvěryhodných lidí, tak se zeptal. A spráskl ruce. „Podívej, kdo je teď v zastupitelstvu: lékařka, která nemá vůbec čas, chlapík, který jezdí do zaměstnání denně dvě stě kilometrů a skoro zde není, holka s třema děckama. Pak ještě nějací dva, ale hlavně to řídí místostarosta se starostou, my jím říkáme Pat a Mat. No a ti si prosadí, co chtějí a koho chtějí, ale hlavně za kolik co chtějí. Pak se to jakoby schválí zastupitelstvem, ale rozhodují oni. Proč je to osvětlení za humny tak drahé, když předseda finančního výboru vybral levnější? Proč bylo dětské hřiště tak drahé, když je možné práce pořídit za poloviční ceny? Není trochu divné, když starosta kývl soukromé firmě na investici v desítkách miliónů, a i když po rozvodu neměl nic, hned poté si koupil dvoumiliónový dům za hotové?

Kandidovat komunální volby

(foto: Shutterstock)

Typická situace

„Takže proč mě vlastně do toho zastupitelstva chtějí? Vědí, že hodně pracuju a že na vesnický společenský život nemám moc času. Schůze, setkání a nějaká zasedání mě nudí až hrůza, patrně by to s docházkou nebylo moc dobré. To taky tuší. Potřebují jen dalšího, který jim něco na dálku odkýve, protože na to nebude mít čas…“, říkal si kamarád. Zavolal na městský úřad a sjednal si tam schůzku. Pak oznámil člověku, který ho na kandidátku dostal, že odstupuje. Nebylo to z ani jedné strany příjemné, ale později to mohlo být mnohem horší.

Na městském úřadě mimo protokol zmínil v mírnějších obrysech, proč se kandidátky vzdává. A dočkal se nečekané reakce: To je prý obvyklé, není zdaleka první. Místní si najdou nějakého bílého koně, nebo hned několik a pak obec řídí hrstka známých, nebo jeden člověk. Těžko se s tím dá něco dělat. Letos se ale vzdalo kandidátek už několik desítek lidí. Taky to neřekli takhle přímo, ale bylo to z hovoru jasné.

V obci vzniklo sdružení, které se chce postavit praktikám, které současné vedení provádí. „Fandím jim. Mají tah na branku a dost síly a temperamentu, aby se situace zlepšila. Tak doufám, že vyhrají a peníze je hned nezkazí,“ doufá kamarád.

Autor článku

Martin Ježek

Martin Ježek


Pomohl vám tento obsah? Dejte mu hodnocení:

Průměrné hodnocení: 5
Hlasováno: 1 krát

Články ze sekce: Volby