Jen dva měsíce a pár dní zbývají do konce termínu, kdy lidé mohou požádat o výplatu zapomenutých úspor, které měli uložené v dnes již zaniklém II. pilíři někdejšího pokusu o důchodovou reformu. Ten existoval jen krátce, od 1. ledna 2013 do 1. ledna 2016. Od poloviny roku 2015 už přitom lidé nesměli do tohoto pilíře žádné peníze posílat.
Důchodové fondy byly zrušeny k 1. červenci 2016 a vstoupily do likvidace, která se završila s koncem roku 2016 a od té doby lidé mohli žádat o výplatu naspořených peněz Finanční správu ČR (FS).
Finanční správa se od té doby snaží kontaktovat občany, aby požádali o výplatu svých úspor. V roce 2021 leželo na účtech FS ještě téměř 8,5 milionu Kč. Nyní, v říjnu 2023, stále zbývá vyplatit téměř 4 100 000 Kč. Pokud se o ně nikdo nepřihlásí, peníze budou po 31. prosinci 2023 převedeny do státního rozpočtu. To pak udělá definitivní tečku za prvním pokusem o důchodovou reformu v polistopadové historii České republiky.
Někdo nepostrádá ani 100 tisíc korun?
K dnešnímu dni evidujeme bezmála 1000 účastníků důchodového spoření s naspořenými prostředky v celkové výši téměř 4 100 000 Kč, které jim však ze zákona můžeme vyplatit jen do konce letošního roku,
upozorňuje generální ředitelka finanční správy Simona Hornochová a dodává, že většina účastníků má na účtech druhého pilíře u finančních úřadů uložené prostředky do 200 Kč. Najdou se ale i případy přesahující sto tisíc korun, propadnutí takové částky by jejich majitele po Novém roce určitě mrzelo,
dodává generální ředitelka.
O výplatu naspořených peněz můžete požádat přes webovou aplikaci Finanční správy nebo vyplněním žádosti o vrácení přeplatku. Finanční úřad přeplatek následně vrátí žadateli do 30 dní od podání žádosti.
Jedním z důvodů, proč se FS nedaří oslovit bývalé účastníky důchodového spoření, může být úmrtí některých z nich. Pokud tedy máte tušení, že ho mohl mít sjednané někdo z vašich blízkých, který již není naživu, vyplatí se prohledat jeho dokumenty, jestliže jsou ještě k dispozici. Důchodové spoření bylo totiž součástí pozůstalosti.
Jak postupovat v případě, kdy střadatel zemřel
Jestliže zatím řízení o pozůstalosti nebylo skončeno, pak může správce daně o vrácení přeplatku požádat osoba spravující pozůstalost. V praxi jsou osobami spravujícími pozůstalost nejčastěji „potenciální“ dědicové. Je potřebné, aby osoba spravující pozůstalost sdělila správci daně, že spravuje pozůstalost. Na webových stránkách Finanční správy je k dispozici Jednorázové oznámení k informaci o plnění/přechodu daňové povinnosti. Správce daně si tuto informaci musí ověřit u notáře.
Pokud již řízení o pozůstalosti skončeno bylo, pak může správce daně o vrácení přeplatku požádat dědic. Pokud je dědiců více, pak o vrácení přeplatku musí požádat společný zmocněnec dědiců,
říká vedoucí tiskového oddělení Generálního finančního ředitelství Tomáš Heřtus.
První pokus o důchodovou reformu poslala ke dnu levice
Druhý pilíř důchodového spoření přivedla do života v roce 2011 penzijní reforma prosazená pravicovou koaliční vládou ODS, TOP 09 a Věcí veřejných. Spuštěn byl od 1. ledna 2013. Od začátku ho však sabotovala ČSSD, která ho před volbami do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v říjnu 2013 ostře kritizovala a vyhrožovala, že až se dostane k moci, tento pilíř zruší. Lidé se tudíž logicky obávali do důchodového spoření vstupovat, což ovlivnilo jeho úspěšnost a prodejní výsledky. Ty se staly dalším argumentem pro opozici, že je druhý pilíř nutno zrušit. Po pádu vlády Petra Nečase se tak také skutečně stalo a po nových volbách ČSSD výhrůžku splnila. K 1. lednu 2016 byl II. pilíř definitivně ukončen.
Zrušení tohoto důchodového pilíře ČSSD prosadila i do koaliční smlouvy a programového prohlášení vlády s hnutím ANO a s KDU-ČSL. ČSSD v rámci předvolebního populismu zrušila jediný fungující nástroj důchodové reformy bez dalšího řešení.
Jak důchodové spoření fungovalo
Druhý pilíř byl dobrovolný systém, ve kterém si účastník pravidelně vkládal 2 % z výše své hrubé mzdy a další 3 % z hrubé mzdy odváděl jeho zaměstnavatel. Osoby samostatně výdělečně činné měly o 3 % menší platby na sociální pojištění a tento rozdíl navýšený o zálohovou platbu a budoucí 2 % samy posílaly na účet Specializovaného finančního úřadu.
Z druhého pilíře nebylo možné vystoupit. Přispívat jste do něj však mohli jedině v případě, kdy jste pracovali a vydělávali, takže pokud například žena odešla na mateřskou dovolenou a neodváděla sociální pojištění, spoření mohla přerušit a pokračovat po návratu do práce. Stejně tak i lidé, kteří o práci přišli a byli v evidenci Úřadu práce.
Každá penzijní společnost ze zákona nabízela spoření ve čtyřech typech fondů. Zvolenou investiční strategii jste mohli měnit.
- Fond státních dluhopisů: Nejkonzervativnější fond, který nakupoval pouze státní dluhopisy a měl také nejnižší poplatky, 0,3 % z naspořené částky ročně a žádné poplatky ze zhodnocení naspořené částky.
- Konzervativní fond: Fond pro opatrné investory, kteří nechtějí riskovat ztrátu, nakupoval zejména konzervativní a stabilní produkty. Výše poplatků byla 0,4 % z naspořené částky a 10 % ze zhodnocení investice.
- Vyvážený fond: Ten byl určen pro odvážnější investory a obsahoval také akcie, které však mohly tvořit maximálně 40 % jeho portfolia. Ostatní produkty už byly konzervativnější, poplatky činily 0,5 % z naspořené částky a 10 % ze zhodnocení investice.
- Dynamický fond: Do něj mohli investovat ti nejprogresivnější investoři, dali před bezpečím přednost vyššímu zisku i za cenu většího rizika. Fond nakupoval akcie, které mohly tvořit až 80 % jeho investic, poplatky tvořily 0,6 % z naspořené částky a 10 % ze zhodnocení investice.
Naspořené peníze měly fungovat jako přilepšení k důchodu, nebylo tedy možné je vybrat jednorázově, jako to dnes, byť s určitými sankcemi, umožňuje penzijní připojištění (PP) či doplňkové penzijní spoření (DPS) v rámci III. pilíře.
Výplaty penzí měly probíhat formou pravidelné renty, a to ve třech možnostech:
- Doživotní penze, tzn. do konce života, pak výplata končí,
- doživotní penze s pozůstalostní penzí na 3 roky po úmrtí účastníka,
- výplata penze po dobu 20 let, která buď po těchto 20 letech skončí, nebo se v případě úmrtí účastníka dědí zůstatek.
Podmínkou pro ukončení spoření a výplatu úspor bylo přiznání státního starobního důchodu z důchodového pojištění. Důchodovou rentu měly vyplácet životní pojišťovny, kterou si účastník mohl zvolil a kterou by oznámil penzijní společnosti.
Po zrušení II. pilíře odesílaly penzijní společnosti naspořené peníze na svodný účet u Finanční správy, která je pomocí identifikátorů rozdělila mezi příslušné finanční úřady. Ty je následně vyplácely na žádost samotným střadatelům.
Pokud si účastníci spoření dosud své peníze nevybrali, byly uložené na daňových účtech poplatníků a chovaly se jako daňový přeplatek. Což v praxi znamená, že pokud střadatel dlužil na daních, finanční úřad použil úspory nejprve na úhradu dluhu a střadateli vyplatil jen to, co zbylo.
