Dědická daň - vymezení

Dan dědickou upravuje zákon č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí.

Dědickou daní se zdaňuje bezúplatné nabytí majetku po smrti fyzické osoby. Jedná se o daň, kdy dědic získá majetek a neposkytne žádnou protihodnotu. Předmětem daně je nabytí jak majetku movitého, cenných papírů, peněžních prostředků v české i cizí měně, pohledávek, majetkových práv, tak i majetku nemovitého, včetně bytů a nebytových prostor. Přesné znění je uvedeno v § 3.

Kdo je poplatníkem

K nabytí dědictví dochází bezprostředně po smrti zůstavitele. Každý, kdo nabyl ze zákona nebo ze závěti dědictví nebo jeho část, se stává dědicem a tak i plátcem daně. Dědicem tedy může být jak osoba fyzická, tak i právnická nebo stát. Stát může být dědicem pouze ze závěti a má stejná práva jako ostatní osoby, tj. i dědictví odmítnout. Podle zákona není stát plátcem této daně. Další výjimky naleznete v § 19 a 20.

V případě, kdy dědictví nabývá více osob, musí uhradit daň každý podle jeho podílu. Daň je povinen uhradit nejenom dědic majetku, ale i ten, kdo má právo na výplatu svého dědického podílu od ostatních spoludědiců.
Stanou-li se dědici nezletilé děti nebo osoby, které nejsou způsobilé k právním úkonům, pak za ně jednají jejich zákonní zástupci.

Základ daně

Základem této daně je cena majetku nabytého jednotlivým dědicem snížená o prokázané dluhy zůstavitele, které na dědice přešly zůstavitelovou smrtí, přiměřené náklady spojené s pohřbem zůstavitele, odměnu a hotové výdaje notáře pověřeného soudem k úkonům v řízení o dědictví. Více v § 4. Je-li dědiců více, podává si daňové přiznání každý zvlášť.

Základ daně se zaokrouhluje na celé stokoruny nahoru.

Během dědického řízení je zjišťován skutečný stav majetku a dluhů zůstavitele. V případě, kdy je majetek předlužen, ponechává se věřitelům na jeho úhradu. Nedochází pak k vzniku daňové povinnosti. Jestliže zanechá zůstavitel majetek pouze nepatrné hodnoty, který postačí jen na uhrazení nákladů spojených s pohřbem, soud dědické řízení zastaví.

Podání daňového přiznání

Daňové přiznání se podává do 30 dnů ode dne, v němž nabylo právní moci rozhodnutí příslušného orgánu, kterým bylo skončeno dědické řízení. Na základě daňového přiznání a podle výsledku vyměřovacího řízení správce daní vypočte a vyměří daň platebním výměrem. Daň je poplatník povinen zaplatit nejpozději do 30 dnů ode dne, kdy mu byl doručen platební výměr o vyměření daně. Více o platbě daní najdete v sekci Daňový kalendář.

Výjimku tvoří osoby uvedené v I.a II. skupině, Česká republika nebo územní samosprávný celek. Ti jsou od daně osvobozeny a nemusí podávat daňové přiznání.

Daň dědická

• Dědická daň - vymezení
• Sazby daně dědické