Minimální mzdu (respektive minimální mzdové tarify) stanovuje stát a představuje nejnižší přípustnou úroveň odměňování zaměstnance. Zde uvidíte její vývoj od roku 1998.
Minimální mzdu (respektive minimální mzdové tarify) stanovuje stát a představuje nejnižší přípustnou úroveň odměňování zaměstnance. Zde uvidíte její vývoj od roku 1998.
Zákon definuje tři pojmy: minimální mzdu, nejnižší úroveň zaručené mzdy a platové tarify.
Minimální mzda platí jako jediná mzdová veličina pro zaměstnance v organizacích podnikatelské sféry, v nichž se uplatňuje kolektivní vyjednávání o mzdách.
Nejnižší úroveň zaručené mzdy platí v nepodnikatelské sféře a organizacích podnikatelské sféry, ve kterých není uzavřena kolektivní smlouva, nejsou sjednány mzdové podmínky v kolektivní smlouvě. Je stanoveno několik skupin podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti vykonávaných prací. Tyto skupiny jsou klasifikovány různou nejnižší úrovní zaručené mzdy.
Platové tarify jsou uplatňovány v nepodnikatelské sféře tj. ve veřejných službách a správě.
Minimální mzda má ve vztahu k zaměstnancům a zaměstnavatelům dvě základní funkce, jejichž úkolem je docílení její vyvážené výše a to jak z pohledu zaměstnance, tak také zaměstnavatele.
Mzda, plat a odměna z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr nesmí být nižší než minimální mzda. Minimální mzda je nejnižší přípustná výše odměny, kterou je povinen zaměstnavatel poskytnout za práci zaměstnanci.
Minimální mzda činí:
Zdroj: 567/2006 Sb. o minimální mzdě a o nejnižších úrovních zaručené mzdy; Zákoník práce