Daň darovací, kterou upravuje zákon č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, je velmi podobná dani dědické, neboť se zde jedná také o zdanění bezúplatného nabytí majetku. Rozdíl je pouze v realizaci převodu majetku, a to u daně darovací mezi živými, zatímco u daně dědické se jedná o přechod majetku v důsledku smrti. Daň darovací by měla být zábranou proti možnosti obejití daně dědické.
Poplatníkem se u této daně stává nabyvatel majetku. V případě, že se majetek daruje do ciziny, pak se poplatníkem stává vždy dárce a ne obdarovaný. Poplatníkem může být fyzická, ale i právnická osoba.
Základním vymezením předmětu daně je bezúplatné nabytí majetku na základě právního úkonu. Majetek je zde chápán nejenom jako movitý majetek, ale i jako nemovitost a jiný majetkový prospěch (získání určitého majetkového prospěchu či zvýhodnění bez poskytnutí protihodnoty nebo protiplnění). Daň je vybírána i z nabytého majetku darovaného z ciziny do České republiky.
Naopak za předmět daně se nepovažuje například plnění nebo bezúplatné převody majetku na základě povinnosti stanovené právním předpisem; důchody vyplácené na základě smlouvy o důchodu, dotace, příspěvky a podpory ze státního rozpočtu, z rozpočtu územních samosprávných celků, státních fondů nebo jiných peněžních fondů státu nebo územních samosprávných celků, prostředky poskytnuté pojišťovnami na zábranná opatření a prevenci, prostředky poskytované z rozpočtu Evropské unie nebo z Národního fondu a další, dle ustanovení § 6 zákona.
Ve chvíli, kdy dojde k bezúplatnému nabytí majetku na základě právního úkonu, které je předmětem darovací daně, vzniká poplatníkovi daňová povinnost. Základem daně darovací je cena majetku, který je předmětem této daně, snížená nejenom o prokázané dluhy a cenu jiných povinností, které se váží k předmětu daně, ale i cenu majetku od daně osvobozeného a clo spolu s daní placené při dovozu v případě, že se jedná o movité věci darované nebo dovezené z ciziny. Celé znění naleznete v § 7 zákona.
Cenou, z které se vychází při stanovování základu daně, je cena zjištěná dle zvláštního předpisu ke dni nabytí majetku. Tímto předpisem se myslí zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku. V případě, že je předmětem daně jiný majetkový prospěch, jehož obsahem je opětující se plnění na dobu neurčitou, na dobu života nebo na dobu delší než pět let, je touto cenou pětinásobek ceny ročního plnění.
Jiný způsob zdaňování má také nabytí movitého majetku darováním od téže osoby týmž nabyvatelem v průběhu dvou po sobě jdoucích kalendářních roků. Zde se cena majetku sčítá a teprve výsledek se stává základem daně. Jestliže již došlo k vyměření daně darovací z nabytí majetku v tomto období, započítá se na daň vyměřenou při opakovaném nabytí majetku. V případě, že dojde ke zdanění v prvním a druhém roce, případně jen v roce druhém, dojde k ukončení dvouletého cyklu.
Základ daně se zaokrouhluje na celé stokoruny nahoru.
Daňové přiznání se podává do 30 dnů ode dne, v němž došlo k bezúplatnému nabytí movitého majetku nebo jiného majetkového prospěchu nebo byl poskytnut movitý majetek nebo jiný majetkový prospěch do ciziny, případně byla-li daňovému subjektu doručena smlouva o bezůplatném převodu vlastnictví k nemovitosti s doložkou o povolení vkladu do katastru nemovitostí nebo nabyla-li účinnosti smouva o bezúplatném převodu vlastnictví k nemovitosti, která není evidována v katastru nemovitostí. Na základě daňového přiznání a podle výsledku vyměřovacího řízení správce daní vypočte a vyměří daň platebním výměrem. Daň je poplatník povinen zaplatit nejpozději do 30 dnů ode dne, kdy mu byl doručen platební výměr o vyměření daně. Více o platbě daní najdete v sekci Daňový kalendář.
Od daně darovací je osvobozeno bezúplatné nabytí majetku, pokud k němu dochází mezi osobami zařazenými v I. a II. skupině.
Osvobození se vztahuje i na movitou věc určenou k osobní potřebě u fyzické osoby, která nebyla po dobu jednoho roku před nabytím součástí obchodního majetku dárce a její cena nepřevyšuje u osob III. skupiny 20.000 Kč.
16.5.2012 | Petr Gola
16.5.2012 | Petr Gola