Bez daní se stát neobejde

Zákon č.  218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech v platném znění stanoví mimo jiné výčet příjmů a výdajů státního rozpočtu. Mezi nejvýznamnější příjmy státního rozpočtu patří daňové příjmy, kterými jsou například výnosy z daní, clo nebo pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti. Další část tvoří tzv. nedaňové a kapitálové příjmy a přijaté dotace. 
Státní rozpočet nemá pouze příjmovou, ale také výdajovou část. Výdaje státního rozpočtu lze rozčlenit na běžné a kapitálové. Mezi běžné výdaje patří například výdaje na činnost organizačních složek státu, výdaje na sociální dávky, státní podporu stavebního spoření, státní příspěvek penzijního připojištění nebo třeba odvody vlastních zdrojů ES do rozpočtu EU.

Daně versus dávky

Zatímco daně v největší míře státní rozpočet plní, naopak jeho největší výdaje jsou na sociální  výdaje, kterými jsou např.  dávky důchodového pojištění, dávky nemocenského pojištění, dávky státní sociální podpory, dávky sociální péče, ostatní sociální dávky či výdaje na podporu v nezaměstnanosti. Z tohoto výčtu je zřejmé proč jsou právě sociální výdaje státu velmi ožehavým a diskutovaným problémem. Také návrh vládní reformy financí předpokládá v tomto směru značné omezení výplaty a výše dávek, aby zbytečně nezatěžovaly státní rozpočet.

Daně jako hlavní zdroj příjmů

Daně slouží státu k získání potřebných finančních  prostředků, které může dále rozdělovat třeba právě na výše zmíněné sociální dávky. Daně můžeme rozdělit na příjmové, majetkové a nepřímé. A právě příjmové daně a nepřímé daně (DPH a spotřební daně) tvoří většinu příjmů státního rozpočtu, proto stejně jako otázka sociálních dávek, tak také otázky o výši daní jsou  vždy velmi diskutované, zvláště když přijde řeč na jejich možné snížení. Pokud totiž dojde ke snížení určité daně, musí se hledat možnosti, jak státní rozpočet buď naplnit jinak, nebo jak omezit stávající výdaje, tedy ušetřit.

Ministerstvo financí každý měsíc zveřejňuje informace o příjmech a výdajích státního rozpočtu. Tyto informace lze získat na jeho internetových stránkách. I když tyto informace jsou určitě zajímavé, pro nás asi nejzajímavější budou právě údaje o tom, jakou částku  firmy a lidé  na daních v posledních letech odvedli.

Téměř u všech daní dochází meziročně ke zvyšování jejich odvodu.  Podíváme-li se třeba na daň z přidané  hodnoty, která tvoří významnou část příjmů státního rozpočtu, dosahovalo její inkaso v roce 2000 více než 145 mld korun zatímco v loňském roce to již bylo přes 217 mld korun.

Inkaso daní z příjmů se také zvyšovalo, ovšem v roce 2006 a to především u daně z příjmů fyzických osob -podnikatelů  došlo ke snížení inkasa této daně.  Toto snížení by mohlo vysvětlit zavedení společného zdanění manželů, kdy jak u fyzických osob podnikatelů, tak i zaměstnanců došlo ke snížení či alespoň ke zpomalení  růstu výše odvodů. Společné zdanění  manželů, které je výhodné pro rodiny, kdy jeden člen vydělává více a druhý méně, případně nic (manželka na rodičovské dovolené), se tak promítlo do snížení odvodu daně z příjmu fyzických osob.

 Tabulka č. 1: Přehled vývoje inkasa uvedených daní v ČR v letech 2000 - 2006 (v mil. Kč)

Zdroj: MFCR

Závěrem ještě několik čísel, které doloží důležitost výběru daní.  V roce 2006 byly, podle zákona o státním rozpočtu na rok 2006, stanoveny příjmy státního rozpočtu na 884 mld Kč. V tomto roce dosáhlo inkaso daní  663,6 mld korun, o rok dříve byly příjmy státního rozpočtu stanoveny na 824 mld korun a inkaso daní dosáhlo v roce 2005 přes 628 mld korun. A mohli bychom takto pokračovat dále. A přiřadíme-li k daním i povinné odvody, tj. sociální pojištění a  příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, které i tak jsou podle platné rozpočtové sklady součástí daňových příjmů, tvoří tyto příjmy většinu příjmů státního rozpočtu.