Strop není vždy nutnost

03.08.2007 | , Dům a zahrada
BYDLENÍ


Jako vodorovná stavební konstrukce ohraničující prostor rodinného domu slouží strop obvykle zároveň jako nosná konstrukce pro podlahu následujícího podlaží nebo pro rovnou střechu. V případě podkroví vícepodlažního domu nebo u přízemního objektu – bungalovu – se šikmou střechou však provedení klasického stropu není nezbytné a jeho funkci přebírá krov.

U starších objektů – chalup, vil, bytových domů – nebylo využití střechy jako konstrukce přímo ohraničující obytný prostor obvyklé. Poslední podlaží bylo uzavřeno klasickým stropem, nad nímž byla provedena půda – v zásadě otevřený, nevytápěný a větraný prostor. Tato půda – kromě sušení prádla nebo skladování odložených věcí – plnila především funkci izolační vrstvy mezi teplotně namáhaným střešním pláštěm a obývanou částí domu.
Snaha o co největší využití obestavěného prostoru – jak u stávajících objektů, tak u novostaveb – vedla především od druhé poloviny dvacátého století ke vzniku podkroví v podobě, jakou známe dnes. Relativně uspokojivé výsledky přitom tato snaha přináší až v posledních dvou desetiletích. To je dáno rozvojem poznatků v oblasti stavební fyziky a vývojem nových materiálů a konstrukcí, které takovéto řešení umožňují.
Problémem při nahrazování stropu střešní konstrukcí je tepelná izolace a prostup vodních par. Samotné tepelné zaizolování střechy je zdánlivě relativně jednoduché, ale neodborné provedení má velmi často nemilé následky. Do prostoru vyplněného tepelnou izolací se totiž dostává vlhkost ze dvou zdrojů – jako srážková voda (netěsnostmi ve střešní krytině, kolem klempířských prvků a podobně) a jako vodní pára z interiéru, která se v chladné části roku vysráží a akumuluje v rovině tepelné izolace. A voda v tepelné izolaci znamená zhoršení jejích parametrů (vyšší tepelné ztráty) zároveň se vznikem vynikajícího prostředí pro množení plísní a hub.

Jak se bránit proti vodě
V rámci současného stavu poznání a našich technologickým možností se snažíme výše uvedené problémy eliminovat v zásadě dvěma způsoby: prostupu vodních par do střešní konstrukce bráníme provedením parozábrany na jejím spodním líci, pronikání zbytkové srážkové vlhkosti čelí pojistná izolace (obvykle na horním líci krokví). Ta má navíc další funkci – pokud pod ní není provedena větraná vzduchová mezera, umožňuje prostup vodní páry z tepelné izolace do větrané mezery pod střešní krytinou (využívá přitom rozdílné velikosti molekul vody a vodní páry).
Výše uvedené skutečnosti je třeba vést v patrnosti zejména pokud navrhujeme střešní konstrukci nad prostorem se zvýšeným výskytem vodní páry, tedy nad kuchyněmi, koupelnami či bazény, ale například i nad malými ložnicemi (spící člověk je překvapivě vydatným zdrojem odpařované vlhkosti). Potřebné znalosti musí mít jak projektant, tak firma či osoba provádějící stavební práce – více než u jiných konstrukcí totiž záleží výsledek na zvládnutí jednotlivých detailů.
Specifickým případem jsou střechy z příhradových vazníků (dřevěných či ocelových), u nichž obvykle tvoří spodní pásnice nosnou konstrukci podhledu (tento pak vypadá jako běžný vodorovný strop) a prostor mezi pásnicemi a střešním pláštěm se může funkčně blížit klasickému půdnímu prostoru.
U klasického krovu šikmé střechy je střešní plášť obvykle vynášen šikmými nosnými prvky – krokvemi, orientovanými po spádnici střechy. Zatížení je z krokví dále přenášeno do vodorovných prvků – vaznic a pozednic, přičemž vaznice jsou lokálně podporovány sloupky nebo jsou uloženy na štítových a příčných stěnách a pozednice jsou po celé délce uloženy na obvodovém zdivu poblíž okapní hrany. Konstrukci doplňují prvky eliminující vodorovné síly – jednostranné nebo oboustranné kleštiny spojující protilehlé krokve.
Z interiérové strany jsou v rámci krovu obvykle prováděny podhledové konstrukce. Ty mohou, ale také nemusí nosné prvky krovu zakrývat. Ve druhém případě se část použitých dřevěných prvků uplatní v interiéru – a míra tohoto uplatnění záleží na volbě a vkusu zpracovatele projektové dokumentace a stavebníka.

Sádrokarton nebo dřevo
Podhledy jsou dnes u střech tvořeny v převážné většině sádrokartonovými deskami na roznášecím roštu z pozinkovaných plechových profilů. Dříve používané omítky na cementovláknitých deskách (typu Lignopor, Heraklit) se již příliš nepoužívají kvůli vyšší pracnosti a zvýšenému riziku vzniku vzhledových vad (trhlin). Alternativou k sádrokartonu jsou dřevěné obklady (obvykle palubkové), které se často uplatňují u rekreačních objektů. U rodinných domů musí být jejich použití pečlivě zváženo – v zásadě jsou vhodné pro větší plochy, pokud jsou v souladu s řešením interiéru objektu.
Pohledy mohou tvořit celistvou plochu, přičemž zakrývají celý krov. Pokud však chceme opticky zdůraznit, že se daný prostor nachází pod střechou, můžeme ponechat viditelné prakticky všechny nosné dřevěné prvky krovu. Běžné je to u sloupů, přiznané bývají rovněž kleštiny – podhled je pak proveden šikmo až k hřebeni střechy (a prostor nad kleštinami se tak stává součástí obytného prostoru) nebo vodorovně u horního líce kleštin. U vaznic a krokví je situace poněkud odlišná – pokud zůstávají rovněž přiznané, musí být tepelná izolace umístěna nad nimi nebo musí mít jednotlivé trámy či fošny dostatečně vysoký profil. Pozednice jsou pak téměř vždy skryté v rámci dozdění stěn, na nichž jsou uloženy.

Pohledové dřevo interiéru sluší
Při volbě vzhledu řešeného prostoru nesmíme zapomínat na dvě skutečnosti – střešní plášť musí obsahovat výše zmiňovanou parozábranu a musí také splňovat určité parametry z hlediska požární ochrany.
Parozábrana je obvykle prováděna zároveň s podhledem (obvykle mezi krokvemi s tepelnou izolací a nosnou konstrukcí sádrokartonového podhledu nebo mezi touto konstrukcí a sádrokartonovými deskami). Veškeré dřevěné prvky vystupující z roviny podhledu tak musí parozábranou procházet – a tyto prostupy je třeba řádně utěsnit v souladu s pokyny výrobce daného podhledového systému.
Provedení prvků požární ochrany u běžného rodinného domu neznamená, že je dotyčný objekt zcela odolný proti požáru – byť  jde o častou domněnku. V zásadě jde o to, aby měly všechny konstrukce předepsanou požární odolnost – tedy aby dokázaly požáru odolávat po stanovenou dobu, umožňující evakuaci obyvatel a následný požární zásah. Tento požadavek se týká především nosných konstrukcí, k nimž prvky krovu samozřejmě patří. Pokud jsou zakryté sádrokartonovým podhledem, nejde obvykle o žádný problém – jde jen o výběr vhodného druhu sádrokartonových desek a jejich správnou montáž v souladu s odzkoušenými vzorovými skladbami výrobce.
Jiná situace nastává, necháme-li dřevěné prvky viditelné v interiéru. Masivnější dřevěné prvky (včetně například prvků lepených, tedy provedených slepením jednotlivých lamel ve výrobně) dokáží ohni překvapivě dlouho odolávat – jejich povrch nejprve zuhelnatí a až po odpadnutí této vrstvy dochází k dalšímu oslabování průřezu. Z ekonomických důvodů jsou však dnes obvykle používány subtilnější profily, které samy o sobě požadovanou odolnost nemají. Musí být proto chráněny požárním obkladem (sádrokartonem nebo jiným odolným deskovým materiálem – nevýhodou je ovšem ztráta přirozeného vzhledu, navíc jsou opticky mohutnější) nebo – a to je u dřeva, uplatňujícího se v interiéru nejčastější – speciálním nátěrem. Ten v případě požáru změní strukturu, napění se a tak prodlouží dobu destrukce chráněného prvku. Takovýto nátěr musí být proveden kvalifikovanou firmou nebo osobou, často se také zapomíná na skutečnost, že upravený povrch nesmí být dále broušen, lakován, obkládán a podobně. Před provedením nátěru je proto žádoucí kontrola kvality opracování a provedení spojů jednotlivých prvků a volba požadovaného barevného odstínu – obvykle je používán bezbarvý lak, ale i ten může vzhled dřeva částečně změnit. Je proto vhodné jeho vyzkoušení na malém odřezku řeziva, uschovaném z doby provádění hrubé stavby.
Při návrhu těch částí domu, které se nacházejí pod šikmou střechou, se proto více než jinde vyplatí spolupráce s architektem, bytovým designérem nebo s člověkem, který má dobrý cit pro prostor a barvy. Správné využití možností, které takovýto ne zcela konvenční prostor nabízí, za vynaloženou námahu a peníze jistě stojí.

 

Autor článku

(daz)

Články ze sekce: BYDLENÍ