Charakteristika a vývoj DPH

DPH je prodejní daň  ukládána na všech stupních zpracování, která na rozdíl od daně obratové nemá kumulativní účinek, neboť plátce daně má nárok na odpočet daně zaplacené ve vstupu  do výroby. Technika daně zajišťuje, že zákonná sazba daně odpovídá poměru zaplacené daně v ceně zboží a služby bez daně. Ekonomicky je přidaná hodnota firmy složena ze zisku, mezd, úroků a rent. Daň je rovněž vhodná i ke zdanění služeb. Také vykazuje odolnost proti daňovým účinkům, protože plátci daně tvoří řetězec, v němž každý, kdo prodává své zboží nebo službu, musí svému odběrateli vystavit tzv. daňový doklad, v němž uvede zaplacenou výši daně.

Princip DPH

Daňové břemeno nese spotřebitel, plátcem daně je obchodník, popř. výrobce. Plátci daně jsou pouze firmy, jejichž obrat překračuje zákonem dané minimum. Předmětem daně je dodání zboží či poskytování služeb, převod nemovitostí a převod a využití průmyslových a jiných práv, základem daně je přidaná hodnota. Aby daní byla zatížena jen nově přidaná hodnota, má  plátce daně nárok na odpočet daňové povinnosti ve výši daní, které sám zaplatil v cenách vstupů pro svoji produkci, ten se zjišťuje pomocí nákupních daňových dokladů. Sazba daně z přidané hodnoty je pro veškeré zboží a služby stejná, popřípadě může být snížená. Daň na výstupu se počítá z celkových výstupů (obratů). Správcem daně je finanční úřad, dani podléhá i dovoz zboží, správcem daně je v tomto případě celní úřad.

Daň z přidané hodnoty je zavedena místo daně z obratu v koncepci nové daňové soustavy platící   u nás od 1. 1. 1993. Zajištění hladkého přechodu k uplatňování DPH si vyžádalo stanovení poměrně vysokého prahu pro povinnou registraci plátců daně na úrovni 6 miliónů Kč ročního obratu. DPH byla založena na dvou sazbách: základní  23 % a snížené sazbě 5 %. Sníženou sazbou byly zatíženy potraviny, léky, dodávka energií a většina služeb. Rozdílné zdanění zohledňovalo kontinuitu s předchozím stavem (služby daní z obratu dříve zatíženy nebyly)  a sociální rozměr (dotace formou záporné daně z obratu činily v roce 1989 jen u potravin 30 mld. Kč).

V ČR v součastné době činí základní sazba 22 % a snížená sazba 5 %. Některé státy mají více snížených sazeb. Pokud jde o převedení některých položek z 5 % do 22 %, k významným změnám došlo až v roce 1998 u elektrické energie, plynných a pevných paliv. Do té doby docházelo, i prostřednictvím  poslaneckých iniciativ spíše k rozšiřování počtu položek zboží  a služeb se sníženou sazbou daně. Zařazení většiny služeb do snížené sazby je stále velkým problémem, který musí ČR řešit. S cílem posílit daňovou spravedlnost byl snížen práh  pro povinnou registraci plátce ze 6 miliónů Kč na 3 milióny Kč ročního obratu.

Po uspokojivé sedmileté zkušenosti s tímto typem daně, se nepředpokládají zásadní změny v koncepci daňové  soustavy. Spíše se již několik let snažíme o dosažení shodné, nebo podobné konstrukce daně jako v okolních státech, abychom mohli profitovat z možnosti společného postupu proti daňovým únikům. Neboť princip DPH zejména v postkomunistických zemích umožnil značné úniky na dani vystavováním falešných daňových dokladů nebo fiktivním vývozem zboží, u kterého je též nárok na odpočet daně na vstupu.