Expert vysvětluje, proč Island nechce platit za zahraniční vklady

Profesor politické filozofie na Islandské univerzitě rovněž kritizoval nynější levicovou vládu Johanny Sigurdardóttirové. Ta se podle něj pouze podřizuje požadavkům Británie a Nizozemska a rezignuje na obranu islandských zájmů v naději, že naplní dlouhodobý sen sociálních demokratů a dovede zemi do Evropské unie.

V úterý odmítl prezident Ólafur Grímsson podepsat zákon, podle něhož by Island postupně vrátil vládám Británie a Nizozemska všechny peníze, jimiž předloni kompenzovaly svým občanům ztrátu vkladů u Icesave, internetové pobočky přední islandské banky Landsbanki. O celé věci tak rozhodne příští měsíc lidové referendum.

Odmítnutý zákon měl zavést do praxe mezistátní dohodu, kterou podle Gissurarsona vnutila zemi především Británie. Ta na podzim 2008, kdy vrcholila globální finanční krize, využila pozici Londýna jako světového finančního centra, aby Island finančně izolovala a vyvinula na jeho malou ekonomiku dusivý tlak.

Britská vláda, připomíná Gissurarson, dokonce dočasně zařadila vládní finanční instituce Islandu, svého spojence v NATO, na oficiální seznam teroristických organizací, aby měla záminku k obstavení islandských aktiv. Britové také na Island poštvali Mezinárodní měnový fond, jako by to byl lovec zločinců. Fond to sice usilovně popírá, podle Gissurarsona však byla jeho finanční pomoc Islandu podmíněna právě vyplacením Britů a Holanďanů.

Prezident svým krokem pouze reagoval na ostrý masový odpor Islanďanů proti dohodě o vyplacení peněz. Prvním důvodem tohoto odporu je podle Gissurarsona fakt, že plánovaná náhrada je na poměry Islandu zcela enormní. Jde až o šest miliard dolarů (zhruba 110 miliard Kč), což je asi polovina celého hrubého domácího produktu země. Je to srovnatelné s reparacemi uvalenými na Německo po první světové válce, které zde tehdy vyvolaly rozvrat ekonomiky a hyperinflaci.

Často se uvádí, že Island byl podle pravidel EHP povinen garantovat vklady svých bank v zahraničí. Islanďané však podle Gissurarsona argumentují, že tato povinnost pouze znamená krytí vkladů islandským garančním fondem založeným podle pravidel EHP. Pokud však takový fond není schopen své závazky plnit, pak pravidla neříkají, že má závazky převzít islandská vláda. Navíc šéf Evropské centrální banky Jean-Claude Trichet a nizozemský ministr financí Wouter Bos veřejně prohlásili, že pravidla EHP byla určena pro normální situaci, a ne pro případ zhroucení celého finančního systému, jako se to stalo Islandu.

A konečně je zřejmé, že značnou část škody lze připsat na konto zásahů britské vlády, která ke kolapsu islandského bankovního systému výrazně přispěla. Neměli by se Britové, ptá se Gissurarson, podílet na řešení problému, který sami vytvořili?

Mnozí Islanďané jsou také ohromeni slabostí nynější levicové vlády, která se podřizuje téměř všem požadavkům Londýna a Haagu a dokonce se zřekla práva řešit eventuální právní spory v této věci u soudů. "Místo toho, aby premiérka Sigurdardóttirová vysvětlovala islandské argumenty v zahraničí, raději opakuje doma argumenty Britů a Nizozemců, zřejmě v naději, že bude moci dovést Island do EU," píše Gissurarson.

Nynější pozdvižení však podle něj naděje na členství v EU naopak oslabuje. "EU nebude tak ochotna Island přijmout a Islanďané, kteří vidí, že EU podporuje zájmy Británie a Nizozemska proti Islandu, nebudou tak ochotni vstoupit," uzavírá Gissurarson.

Proti ostrému postupu proti Islandu, který Británie po vetování zákona opět začíná zvažovat, se dnes vyjádřil redakční komentář britského listu Financial Times. Připomíná, že velkorysost vůči malé zemi by Brity a Nizozemce téměř nic nestála a navíc obě země v tom zdaleka nejsou nevinně. Kdyby britské a nizozemské banky zkrachovaly srovnatelným způsobem jako islandské, bylo by pošetilé myslet si, že by tyto vlády převzaly záruky za stamiliardy dluhů. "Je nechutné nutit slabého souseda dělat něco podobného," píše list.