Kdo by měl stát v čele Světové banky?
Robert Zoellick v červnu odejde z funkce prezidenta Světové banky, což znovu vyvolá diskusi o vedení „brettonwoodských dvojčat“ (Světové banky a Mezinárodního měnového fondu). John Maynard Keynes při jejich zrodu památnými slovy varoval, že pokud tyto instituce nezískají kvalitní šéfy, „upadnou do věčné dřímoty, nikdy už se neprobudí a nikdy o nich nebude více slyšet na dvoranách a tržnicích Lidstva“. Získat kvalitního šéfa samozřejmě vyžaduje pečlivý proces volby. Svět se však dnes zasekl na pravém opaku: na strašlivě zpozdilém procesu, v jehož rámci si Spojené státy a Evropa navzdory svým hospodářským svízelům zachovávají monopol na vedení Světové banky, respektive MMF. Panuje zdráhavá shoda, že tento systém by se měl změnit. Síly, které udržují status quo – tedy evropský a americký odpor vůči změně a pasivita zemí s rozvíjejícími se trhy –, jsou však i nadále značné, jak ukázalo loňské zvolení Christine Lagardeové do čela MMF.
20.2.2012, Patria.cz
Robert Zoellick v červnu odejde z funkce prezidenta Světové banky, což znovu vyvolá diskusi o vedení „brettonwoodských dvojčat“ (Světové banky a Mezinárodního měnového fondu). John Maynard Keynes při jejich zrodu památnými slovy varoval, že pokud tyto instituce nezískají kvalitní šéfy, „upadnou do věčné dřímoty, nikdy už se neprobudí a nikdy o nich nebude více slyšet na dvoranách a tržnicích Lidstva“. Získat kvalitního šéfa samozřejmě vyžaduje pečlivý proces volby. Svět se však dnes zasekl na pravém opaku: na strašlivě zpozdilém procesu, v jehož rámci si Spojené státy a Evropa navzdory svým hospodářským svízelům zachovávají monopol na vedení Světové banky, respektive MMF. Panuje zdráhavá shoda, že tento systém by se měl změnit. Síly, které udržují status quo – tedy evropský a americký odpor vůči změně a pasivita zemí s rozvíjejícími se trhy –, jsou však i nadále značné, jak ukázalo loňské zvolení Christine Lagardeové do čela MMF.