Potřebujeme fiskální pakt EU a finanční ústavu?

Problémy způsobené rostoucím zadlužením řady evropských ekonomik donutily evropské státníky k vytvoření tzv. fiskálního paktu Evropské unie, jehož cílem je donutit jednotlivé země eurozóny k větší rozpočtové zodpovědnosti. Rozdíl oproti neúspěšnému Paktu stability a růstu, který měl zamezit nadměrnému zadlužování zemí, spočívá v povinnosti signatářských zemí zavést pravidla obezřetného hospodaření do svých národních právních řádů, pokud možno na úrovni ústavního zákona. V případě, že by země toto neučinila, budou ji hrozit finanční sankce až do výše 0,1 % HDP.

Čtěte také

Jsou Češi opravdu tak velcí euroskeptici?
Proč není dobré být členem EU?
Proč je dobré být členem EU?

Podstatou fiskálního paktu je, že zavazuje země hospodařit s rozpočtovým schodkem maximálně ve výši 0,5 % HDP. V ojedinělých případech může dosáhnout schodek státního rozpočtu až 1 % HDP, to však pouze tehdy, je-li celkový veřejný dluh dané země výrazně pod hranicí 60 % HDP. V okamžiku, kdy by souhrnný veřejný dluh země překročil uvedenou hranici 60 %, bude mít země za povinnost snižovat jej o 1/20 ročně.

Z hlediska závaznosti jednotlivých ustanovení rozlišuje pakt mezi signatářskými zeměmi a členskými zeměmi eurozóny. To je pro nás důležitý aspekt z hlediska hodnocení jeho dopadů na ČR do okamžiku než přijmeme euro. Výše uvedené klauzule týkající se rozpočtového schodku se zaměřují na členské země eurozóny, pro naši zemi by tak zatím nebyly závazné. Naopak z pozice případné signatářské země paktu by nám vyvstala povinnost dopředu informovat orgány EU o plánovaných emisích českých státních dluhopisů a obecně povinnost podílet se na užší koordinaci hospodářských politik. Asi největším pozitivem spojeným s naším případným podpisem paktu je skutečnost, že bychom získali právo účastnit se vrcholných jednání členů eurozóny, čili právo, kterým v současnosti nedisponujeme.

Vytvoření fiskálního paktu je z hlediska eurozóny pozitivním krokem

Eurozóna jako taková bezesporu potřebuje užší koordinaci v hospodářské oblasti mezi jednotlivými zeměmi k zabezpečení svého dlouhodobého fungování. Obecně se dá říci, že koncept měnové unie je bez hlubší integrace ve fiskální oblasti neudržitelným a uplynulý vývoj v eurozóně tuto tezi potvrzuje. Vytvoření fiskálního paktu je z hlediska eurozóny pozitivním krokem, nicméně primární snaha o rozpočtovou zodpovědnost by vždy měla vycházet z jednotlivých členských zemí. Pokud ta bude chybět, nebude pakt úspěšným nástrojem zabezpečujícím fiskální disciplinovanost evropských ekonomik a eurozóně nezůstane již nic jiného než vytvořit úplnou fiskální unii.

Z hlediska důsledků paktu pro Českou republiku se dá zjednodušeně říci, že do okamžiku než bude naše země součástí eurozóny, je podepsání fiskálního paktu krokem, vyjadřujícím spíše náš zájem o participaci na hlubším prohlubování integrace v oblasti hospodářské politiky.

V navazujícím článku se podíváme na návrh české finanční ústavy a zamyslíme se nad tím, zdali naše země tyto dokumenty potřebuje oba dva.