Zpevněné plochy zahradě sluší (1.díl)

03.11.2006 | , Dům a zahrada
BYDLENÍ


Nejen funkční a nepostradatelný prvek v okolí domu, ale také působivý prvek v kompozici prostoru.

Přístupové cesty a chodníčky, parkovací stání, plochy pro zahradní nábytek, okolí bazénu, ale také patia a terasy, prostor pro odpočinek, relaxaci, posezení s přáteli a nebo rodinnou oslavu - to všechno jsou zpevněné plochy, které mohou ohraničovat, oddělovat i spojovat jednotlivé kompoziční i funkční celky zahrady, umožňují průchod z místa na místo za každého počasí, aniž bychom v rozmoklém trávníku vyšlapali blátivé cestičky.

Je samozřejmostí, že všechny zpevněné plochy by měly být snadno a pohodlně schůdné, bezpečné, dobře udržovatelné, trvanlivé a v neposlední řadě by měly vyhovovat vysokým estetickým nárokům.
K vytvoření zpevněného povrchu lze využít většinu stavebních a zahradních materiálů. Rozhodneme se mezi měkkým a tvrdým povrchem, jako je živičný povrch parkovacího stání, modravá žulová kostka přístupové cesty a nebo často používané chodníčky z vymývaného betonu či zámkové dlažby. Měkký povrch oceníme v přírodní zahradě, kde příjemné cestičky z drcené kůry ztlumí hluk kroků; ve velké reprezentativní zahradě můžeme vyzkoušet mlatovou cestu, známou ze zámeckých parkových úprav, příjezdovou plochu můžeme vysypat štěrkem, na němž se prozradí každý návštěvník dlouho před tím, než zazvoní u dveří. Měkké povrchy jsou ideální alternativou v přírodě blízkých zahradách, ale vyžadují zpevněné okraje, jinak budou rozptýlené po celém okolí.

Dlažba známá i neznámá
Základním a nejčastějším materiálem pro úpravu zpevněných ploch jsou dlažby, které vytvoří dokonalý povrch ladící v podstatě s jakoukoliv stavbou. Při volbě dlažby budeme vycházet z typu architektury; použitý materiál, jeho barevnost, velikost i způsob skládání by měl podtrhnout charakter kraje a stavby a doplnit kompoziční záměr zahrady; místní materiály jsou vždy pocitově přijatelnější a stylově čistější. V kraji žuly vsadíme na žulové šlapáky či dlažby; zato pískovcová terasa v území, kde je typická břidlice, může vypadat poněkud nepatřičně. Posezení u starého venkovského stavení určitě vydláždíme jiným materiálem než patio s nerezovými doplňky u moderního domu ve městě.
Než se vypravíme na nákup, zvážíme také zamýšlenou funkci a provoz na zpevněné ploše. Například dlažba v užitkové zahradě musí být hlavně funkční, dekorativnost je v tomto případě až na druhém místě. Přístupové cestičky ke kompostu a záhonům mohou být vyskládány z použité mrazuvzdorné dlažby, kamenných šlapáků nebo starých ostře pálených cihel.
Krytá terasa s dlažbou z dubových špalíčků bude vypadat nádherně, ale stejná plocha vystavená povětrnosti a krytá stromy se bude vydouvat, bude kluzká a pokrytá mechem. Zpevněné plochy okolo bazénů a vodních ploch budou bezpečnější, pokud povrch bude zdrsněný, například betonový nebo z protiskluzových dlaždic nebo cihel.

Beton není jenom šedý
Betonová dlažba vibrolisovaná za vysokého tlaku, známá pod pojmem "zámková", se vyrábí v různých tloušťkách s rozdílnou únosností pro pochozí i pojezdné plochy, taktéž v různých tvarech a barvách; základní odstíny jsou šedá, červená, hnědá, žlutá, zelená a černá. Kvalitně vyrobená dlažba má velkou trvanlivost, ale rozhodně se nehodí všude. Pokud chceme dosáhnout reprezentativního vzhledu, sáhneme raději do kategorie přírodních materiálů.
Vymývaná betonová dlažba, na líci tvořená drobnými valounky velikosti 2-16 mm, vypadá zajímavě například u vodních ploch, je bezpečná při pohybu i za mokra a pokud se začne zelenat mechem, snadno se očistí tlakovým čističem, tak jako každý jiný povrch. Z betonu se vyrábí také různé tvarovky, vhodné pro zatravnění a použitelné například pro zelenou zpevněnou přístupovou cestu nebo pro občasně parkovací stání.
Tvary a barvy různých druhů přírodního kamene dokonale napodobuje dláždění monolitickým tištěným betonem; do měkkého, ale pružného povrchu speciálně připraveného betonu se tiskne vzor určitého stylu a velikosti. Tento beton je použitelný na všechny typy zpevněných povrchů, pokud je dobře založený, nepraská a nepropadá se. Odolné a trvanlivé jsou běžné lité betonové povrchy; rizikem je jejich křehkost, takže je nutné dobře drenážovat a dilatovat, aby při změně teplot nepopraskaly; také jejich estetické působení není zrovna ideální.

Autor článku

Články ze sekce: BYDLENÍ