Kdy alimenty na děti platí jejich prarodiče?

České právo se snaží hájit zájmy, potřeby, výchovu a vzdělání nezaopatřených děti. Schválně jsme neuvedli mezník 26 let, neboť ten se na placení výživného nevztahuje. Vyživovací povinnost končí rozhodnutím soudu a rodiče jsou povinni živit své potomstvo, dokud se samo nedokáže dostatečně postavit na vlastní nohy a začít vydělávat. Pouze ale za předpokladu, že se soustavně připravuje na budoucí povolání anebo si efektivně snaží najít práci. Ze zákona totiž jasně vyplývá, že má dítě právo podílet se na životní úrovni rodičů. V případě rozvodu je pak ten z rodičů, kterému dítě nebylo svěřeno do péče, povinen přispívat na jeho výživu.

Jak se počítá výše výživného na dítě?

Hned na úvod je důležité zmínit, že výši výživného stanovuje opatrovnický soud (bez správních poplatků za řízení). Pouhá ústní domluva manželů (vyjma partnerů, kteří nebyli sezdaní), kteří jdou od sebe, opravdu nestačí. Výše alimentů by měla být vždy stanovena individuálně. Univerzální částky tedy neexistují a vždy se při rozhodování přihlíží hlavně k potřebám a věku dítěte, jeho zdravotnímu stavu a zájmovým činnostem. Důležitým kritériem jsou ale i příjmy rodiče. Je potřeba navíc zmínit, že je dobré výživné právě na základě výše zmíněných faktorů aktualizovat a přizpůsobovat.

Soud pak může při výpočtu vycházet i z této tabulky:

Neplacení výživného je trestný čin, za který hrozí až 3 roky odnětí svobody. Faktem ale je, že pokud rodič půjde do vězení, bude pouze potrestán, ale vy peníze pro své děti neuvidíte. Druhou a efektivnější možností je proto vymáhat alimenty formou exekuce. Druhý rodič se pak vůbec nemusí bát, pokud by byl neplatič už tak zadlužený, že by se na něj kvůli ostatním věřitelům nedostalo. Alimenty jsou totiž předností pohledávka.

Zde může ale také nastat problém, a to především, pokud dlužník nemá vůbec žádné příjmy ani majetek.

Kdy platí alimenty prarodiče?

Nejvyšší soud je toho názoru, že ve chvíli, kdy rodič není schopen platit výživu, by mělo být zahájeno řízení proti prarodičům. To už je ale na vás, resp. vy musíte podat žalobu na stanovení vyživovací povinnosti.

K takovým situacím pak dochází v případě, kdy rodič přispívat nemůže. Důležité je ale neplést si pojem „nemůže“ s pojmem „nechce“. Nejčastěji se pak jedná o tyto případy:

• Rodič zemřel
• Rodič je ve vazbě
• Na rodiči nelze vymáhat výživné (je bez příjmů, bez majetku, utekl do zahraničí).

Dále je třeba ještě upozornit na to, že pokud je rodič ve výkonu trestu zaměstnán, není důvod vyživovací povinnost přenášet na prarodiče. Na druhou stranu ale k přenesení může dojít i tehdy, pokud něco málo přispívá, ale jedná se o nedostačující sumu.

Vyživovací povinnost předků

Co se pak týče soudního řízení a stanovení výše alimentů, musíme si nejprve ujasnit několik věci. Zde rozhodně nebude platit pravidlo, že by se dítě mělo podílet na životní úrovni dědečků a babiček. Prarodiče navíc nebudou mít stejnou výši výživného, jaká byla stanovena rodiči. Pro stanovení jejich měsíčního příspěvku na výživu dítěte právě proto proběhne již několikrát zmíněné řízení nové. Vyživovací povinnost je v jejich případě tedy podstatně nižší a soud bude přihlížet k příjmům a majetkovým poměrům povinných osob.

Jestliže se ale prarodiče u soudu patřičně neprokážou svými příjmy a majetkovými poměry, bude se při výpočtu výše alimentů vycházet (stejně jako v případě rodiče) z 25násobku životního minima pro jednotlivce. Životní minimum pro jednu dospělou osobu je v roce 2018 stanoveno na 3 410 Kč. V případě neplacení samozřejmě může být vymáháno stejnou cestou i u prarodičů.

Čtěte také:

• Co dělat, když neplatí alimenty?
• Lze se na výši výživného dohodnout mimosoudně?