Také v Industry 4.0 mají lidé emoce

29.10.2018 | , Finance.cz
DANĚ


Ve 4. průmyslové revoluci se nejvíce hovoří o robotizaci a náhradě lidské práce za automatickou a člověk má občas pocit, jako by se z výrobního procesu úplně vytratil. Kdepak je rozčilování, námaha, ambice, stres, zdali úkol stihnu a zlost nad šéfem, který se chová jako hulvát?

Kdepak, člověk se ani v éře robotizace z výroby nevytratí a ani o ty hulvátské šéfy nepřijde, pokud bude mít smůlu. Mnoho z nich si totiž již dnes myslí, že jeho podřízení vlastně roboti jsou, měli by se tak chovat a poslouchat ho, a vůbec jim nepřísluší se nějak emočně vyjadřovat. Ale my jsme lidé, máme své city a psychologové nám přece říkají, že bychom je neměli skrývat, protože třeba můžeme psychosomaticky onemocnět. Existuje nějaké řešení?

Prostě prima džob

Prožíváme denně řadu emocí, některé jsou kladné, jiné záporné. Víc bývá bohužel těch druhých, o to vzácnější jsou pak radost a štěstí, kladné emoce. Pokud si své zaměstnání jako celek zařadíme do emocí se znaménkem minus, časem se dostaneme do stavu, kdy jen pouhá zmínka o zaměstnání vám zkazí náladu, impulzivní povahy pak popadne vyložená zuřivost. Abychom tedy v zaměstnání vydrželi a nebyla to přímá cesta v lepším případě k jiné práci a v horším případě do blázince, musíme i v zaměstnání prožívat nějaké kladné emoce, prostě něco, co nás potěší.

A hlavně by to mě vědět náš zaměstnavatel a dbát na to, aby nám zajistil optimální pracovní podmínky. Tohle slovní spojení je klišé, které je ale velmi důležité. Když se budete v práci cítit dobře, nikdo vás nebude zbytečně šikanovat a budete cítit spokojenost se svou prací i respekt kolegů, váš výkon poroste, nápady se pohrnou a výsledky budou nad očekáváním. Tato ideální situace ovšem nenastane nikdy. Management má své vize, mnohdy tak vzdálené, že je nedokážete dohlédnout. Proto vaši činnost řídí a usměrňuje. Občas upozorní na chybu. Jak by to měl udělat?

 

Pohlazení po hlavě

Na tuto otázku se dá odpovědět snadno. Měl by to udělat elegantně, ale jasně a krátce, žádné zbytečné rozmazávání chyby a vlastně ponižování zaměstnance možná i před spolupracovníky. Je dobré napřed říct, že kolega je výjimečný v tomto i onom a dosáhl tom fantastických výsledků. V minulých dnech ale byla jeho práce trochu nevyvážená. Nastaly tam malé chyby, ty ale, jak věříme, se rychle napraví. A pokud by v tom kolega potřeboval pomoci, jsme na to nachystaní. Jinými slovy, i když je to vlastně upozornění na horší výkon, daleko víc vět patří pochvale.

Káraný pak z celého průběhu nemá tak špatný pocit, neustále zůstává firmě loajální a skutečně se pokusí své chyby nějak napravit. Podle odborníků není pro firmu nic horšího, než když jí vlastní zaměstnanci pomlouvají a špiní.

Proč se u nás nechválí?

Podle průzkumů se to v našich firmách s pochvalami moc nepřehání, skoro polovina zpovídaných pracovníků přiznala, že je šéf za celý rok nepochválil ani jednou. Nejvíc se to týkalo dělnických profesí, nejvíc se naopak práce slovně oceňovala v restauračních službách. Lidé v kancelářích měli průměrný výsledek, někdo pochválen byl, další ne.

Proč tomu tak je? Důvodů je několik. Někteří šéfové prostě nezvládají komunikaci s podřízenými a je jim při ní nepříjemně. Proto to chtějí mít co nejdřív za sebou, ale úplně nejraději se hovoru s podřízenými vyhnou. Použijí třeba mail. To už je ale stejné, jako by se dívali na své oddělení coby na skupinu robotů, kterým nakódují ráno činnost a pak ji jen na monitoru kontrolují. Zajímavé je, že tento výsledek se většinově týká šéfů mužů. Pokud je vedoucí manažerkou žena, nepříjemnostem se naopak v mnoha případech nevyhýbá, má více pochopení, je smířlivější.

Třesk mraky rozhání

Jenže situace nebývají černobílé, ať již šéfuje muž, nebo žena. Můžeme být chápaví, můžeme rozumět tomu, co se špatného u kolegy doma děje, ale všechno má své hranice. Ve firmě jsme proto, abychom ji pomohli k dobrým výsledkům. Za to nám dává peníze. A když nastane krize, pak se pozná dobrý šéf či šéfová. Zvýšit hlas, posílit sebevědomí, apelovat na všechny, sjednotit je a překonat problémy, to je cesta. Lidé tomu porozumí a ocení to, i když součástí projevu bude kritika. Jestliže se jen uráží, zbytečně se na pracovníky křičí a tvrdí, že vina je jen na nich, pak takto rozvrácený kolektiv má akorát motivaci jít do hospody, pomluvit šéfa, firmu a na všechno se vykašlat a čekat, jak to skončí. Anebo někteří nebudou dál váhat a poslouchat, jak jim zas šéf umyje hlavu a dají rovnou výpověď a odejdou.

Je nasnadě, která cesta je lepší.


Autor článku

Martin Ježek

Martin Ježek


Pomohl vám tento obsah? Dejte mu hodnocení:

Průměrné hodnocení: 0
Hlasováno: 0 krát

Články ze sekce: DANĚ