Lékařská věda dokáže udržovat základní životní funkce i v situacích, kdy už není reálná šance na uzdravení nebo zlepšení zdravotního stavu. Stále častěji se proto otevírá otázka, kdy má léčba smysl a kdy už naopak přináší jen další utrpení bez skutečného přínosu pro pacienta. Tyto otázky řeší senátní novela o zdravotních službách, která byla zveřejněna 28. ledna.
Co se dozvíte v článku
Paliativní péče pro každého pacienta
Jedním ze základních bodů nové úpravy je výslovné zakotvení práva každého pacienta na paliativní péči. Pokud to zdravotní stav vyžaduje, má pacient nárok na péči, jejímž cílem není nemoc vyléčit, ale zmírnit bolest, tělesné i psychické obtíže a zachovat co nejvyšší možnou kvalitu života.
Paliativní péče má být poskytována vždy, když se nezahajuje nebo ukončuje život udržující léčba, a to tak, aby pacient nezůstal bez odborné pomoci a podpory.
Právo na ukončení neadekvátní léčby, která pacienta udržuje při životě
Novela zároveň poprvé jasně definuje pojem tzv. neadekvátní léčby. Jde o takovou život udržující léčbu, která není v souladu s individuálním léčebným plánem pacienta a podle současných poznatků medicíny mu nepřináší žádný skutečný užitek. Naopak může znamenat zbytečnou zátěž a riziko komplikací.
Pokud lékař dojde k závěru, že další život udržující léčba je neadekvátní, musí tuto skutečnost nejprve projednat s ošetřujícím týmem a vše řádně zaznamenat do zdravotnické dokumentace.
Následně je povinen o svém závěru informovat pacienta, vysvětlit mu navrhovaný postup a upozornit ho na možnost tento postup odmítnout. V případě, že se léčba nezahájí nebo se v ní nepokračuje, musí být vždy zajištěna odpovídající paliativní péče.
Jestliže pacient s navrhovaným postupem nesouhlasí a trvá na pokračování léčby, kterou lékař považuje za neadekvátní, tak se případ bez zbytečného odkladu předloží etické komisi zdravotnického zařízení. Pacientovi přitom zůstává zachováno právo obrátit se na soud.
Nezávislý dohled nad spornými rozhodnutími o životě a smrti má zajišťovat etická komise
Etické komise hrají v novém systému zásadní roli. Musí mít alespoň pět členů, fungovat nezávisle a bez střetu zájmů. Jejich úkolem je rychle a citlivě posuzovat sporné situace týkající se zahájení nebo ukončení život udržující léčby či poskytnutí terminálního tišení bolesti. Pokud se spor nepodaří vyřešit, může o věci rozhodnout soud.
Terminální tišení bolesti není eutanazie
Samostatně je upraven také postup tzv. terminálního tišení bolesti. Jde o léčbu pacientů v pokročilém nebo konečném stadiu nevyléčitelného onemocnění, jejímž cílem je ulevit od nesnesitelné bolesti a utrpení, i když jejím vedlejším účinkem může být zkrácení života. Tento postup je možný pouze s informovaným souhlasem pacienta a zákon jej jasně odlišuje od eutanazie. Terminální tišení bolesti je považováno jako součást paliativní péče, nikoli jako úmyslné ukončení života.
Souhlasíte s tím, aby lékaři mohli ukončit život udržující léčbu, pokud už pacientovi nepřináší zlepšení?
Když sám pacient nemůže rozhodnout
Novela detailně řeší i situace, kdy pacient není schopen sám rozhodovat o své léčbě. V takových případech se nejprve zjišťuje, zda pacient dříve vyslovil své přání pro podobné situace. Pokud pacient určil osobu, která ho má v těchto případech zastupovat, rozhoduje tato osoba. Není-li taková osoba určena nebo dostupná, rozhoduje manžel, partner nebo jiná blízká osoba. Vždy je přitom nutné snažit se co nejlépe zjistit skutečnou nebo předpokládanou vůli pacienta.
Zvláštní pravidla platí pro nezletilé pacienty a osoby s omezenou svéprávností. Lékař je povinen zohlednit jejich názor, pokud jsou schopni jej vyjádřit. Zároveň si musí vyžádat souhlas zákonného zástupce nebo opatrovníka.
O návrhu by měl v nejbližších dnech jednat Senát. S jeho účinností se počítá od 1. ledna 2028.
