V Evropské unii přetrvávají rozdíly v cenách aut

14.03.2000 | ,
Domovská stránka


Sedm let po spuštění jednotného evropského trhu a rok po vytvoření společné měny euro v jedenácti z patnácti členských zemí unie přetrvávají v západní Evropě vysoké rozdíly v cenách aut

Sedm let po spuštění jednotného evropského trhu a rok po vytvoření společné měny euro v jedenácti z patnácti členských zemí unie přetrvávají v západní Evropě vysoké rozdíly v cenách aut. Podle zprávy evropské komise pro hospodářskou soutěž nejsou v západoevropských státech

výjimkou odchylky ve výši dvaceti a více procent. To představuje podle značky a vybavení automobilu až několik stovek tisíc korun, které může občan jednoho státu Evropské unie ušetřit při nákupu ve srovnání se svým sousedem z jiné členské země.

Současný vývoj dělá starosti zastáncům myšlenky jednotného trhu. Zatímco ceny jiného zboží se srovnávají, ceny aut se za poslední rok vůbec nepřiblížily. I v následujících letech se tak budou pravděpodobně občané EU věnovat nákupní turistice za co nejnižšími cenami s

vých benzinových miláčků. "Pokud lze vůbec hovořit o snižování rozdílů v cenách, tak pouze díky jejich růstu v zemích, které jsou pokládány za levné," praví se ve zprávě. Tradičně nejdražší zemí zůstává Velká Británie, kde zákazníci platí desítky procent navíc.

Z celkových sedmdesáti pěti porovnávaných modelů je možné koupit šedesát dva nejdráže právě tam. Například Honda Civic stojí na britských ostrovech před zdaněním o 89 procent více než stejný model v Dánsku. "V žádné zemi není rozdíl tak vysoký jako v Británii. Je tu skoro mlčenlivá dohoda moc si nekonkurovat," říká Jim Murray z Evropského výboru spotřebitelských svazů.

ZA VŠÍM HLEDEJ DANĚ

Podle evropské asociace výrobců automobilů (ACEA) je hlavním důvodem neschopnost evropských států sladit své daně. Devět členských států vybírá z nových vozidel vedle daně z přidané hodnoty ještě další poplatky v závislosti na objemu motoru, spotřebě nebo třídě auta. "Při tvorbě cen pro konečné spotřebitele hrají daně opravdu důležitou roli," potvrzuje Milan Smutn

ý, mluvčí Škody Auto. Celková daňová zátěž se tak pohybuje od patnácti procent v Lucembursku až po více než dvě stě procent v Dánsku. Přitom platí zajímavý paradox.

V zemích, kde existují vysoké daně z nových vozidel, jsou ceny automobilů před zdaněním velmi nízké. "Daně obecně jsou v Dánsku velmi vysoké. V případě aut to platí dvojnásob," říká Claus Jacobsen, tamní marketingový ředitel Toyoty. Například Renault Megane stojí v Dánsku před zdaněním přibližně tři sta tisíc korun, tedy o třicet procent méně než v Británii, na daních však kupující zaplatí dalších pět set tisíc. Pokud by výrobce použil v Dánsku stejnou cenu před zdaněním jako v Británii, tedy necelých čtyři sta padesát tisíc, musel by Dán zaplatit státu ještě o tři sta třicet tisíc více. Cena toh

oto auta by potom přesáhla milion sto tisíc korun.

A to by bylo i pro tyto bohaté Evropany příliš. Podle odborníků tak musí část tohoto břemene na sebe brát výrobci a distributoři, kteří mají nejnižší marže ve státech s vysokými daněmi. Naopak příležitostí pro vysoké zisky jsou státy jako Německo, Británie nebo Lucembursko, kde se platí pouze daň z přidané hodnoty. Výrobci si na těchto trzích vylepšují bilanci vyššími cenami. "I v případě Škody Auto platí, že v rámci unie jsme nejlacinější v Dánsku a nejdražší v Británii," říká Smutný.

SPORNÁ VÝJIMKA

Ne všichni s vysvětlením výrobců souhlasí. Hlasitě se ozývají především organizace na ochranu zákazníků v zemích, kde jsou ceny nejvyšší. Například v Británii tamní Asociace spotřebitelů vyhlásila bojkot místních prodejců pod názvem "Stop velkému britskému odírání zákazníků". Podle této a podobných organizací může za vysoké rozdíly v cenách Evropský parlament, který před pěti lety podlehl tlaku lobbistů a udělil automobilovému průmyslu takzvanou blokovou výji

mku.

Ta umožňuje výrobcům až do konce září 2002 uzavírat exkluzivní smlouvy se svými prodejci. Díky této výjimce mohou výrobci v těchto smlouvách prodejcům zakázat prodej aut konkurenčních značek nebo je zavázat k odběru náhradních dílů od předem určených firem, navíc mají výrobci hlavní slovo při tvorbě cen. Dealeři také mohou nabízet své zboží jen na předem smluveném teritoriu. "Stejná praxe je běžná i v České republice," říká Martin Linhart, mluvčí českého Fordu.

Podle zástupců spotřebitelů to však vede k omezené konkurenci a existenci umělých rozdílů v cenách aut. "Vidíme, jak jsou ceny v Británii vysoké a jak výrobci zneužívají výjimku z této soutěže," prohlašuje Nick Stace, mluvčí britské Asociace spotřebitelů. "To je dostatečný důvod, aby alespoň brit

ská vláda tuto výjimku zrušila," dodává. Na nespokojené Brity se zaměřují někteří dealeři v Belgii, Francii a jinde, kde se nabízejí auta za místní ceny. "Do Británie prodáváme asi třicet aut měsíčně a očekáváme, že to poroste. Cena u nás je o třetinu nižší než v Británii," říká třeba Alex Vernaeve, pracovník firmy Vandermissen, která je dealerem Fordu v Gentu.

AUTO OD SOUSEDŮ

Rozdíly v cenách aut před zdaněním motivují zákazníky z "drahých zemí" k nákupům u šťastnějších sousedů. Němci a Švédové vyrážejí za vozy do Dánska, Britové jezdí do Irska nebo Belgie. "Ze 135 tisíc nových aut si odvezou desetinu lidé s německými nebo švédskými pasy," říká Jacobsen. Tito lidé totiž nemusí platit vysoké dánské daně a těží tak z výhodných cen. Mnohem nižší daně potom

zaplatí až doma při registraci. "Auto je unikátní v tom, že si ho můžete koupit v zemi, kde jsou daně z něho více než dvě stě procent, a registrovat jej doma za sedmnáct a půl procenta," postěžoval si Nick Scheele, prezident Ford Europe.

Jedině Dánové z této pasti nemohou nijak uniknout. Extrémně vysoké daně převýší efekt nízkých cen. "Přes výhodné ceny aut můžete vidět na našich silnicích mnoho starých aut všech továrních typů," přiznává Jacobsen. Zákonodárci Dánského království mysleli i na chytráky, kteří by například po Kodani jezdili s cizími státními poznávacími značkami a chtěli by se tak vyhnout místním daním. "Dánský státní občan nesmí provozovat vozidlo pod jinou než domácí espézetkou," potvrzuje Jacobsen. Rovněž Britové mají svoji pozici při náku

pu ztíženu. "Auto s pravostranným řízením dostanu až za šest měsíců."

"Za volant na druhé straně si budete muset připlatit třicet procent." To jsou podle britské Asociace spotřebitelů nejčastější výmluvy, které zákazníci z ostrovů slyší při projevení zájmu o koupi auta na kontinentu. Výrobci a jejich prodejci totiž nesmějí přímo odmítnout zákazníka původem z jiné země. Evropská komise nadělila na začátku roku 1998 Volkswagenu rekordní pokutu 112 milionů dolarů (téměř 4 miliardy korun). Důvodem byly příkazy

italským prodejcům, aby neprodávali auta rakouským a německým zákazníkům. V té době totiž koupěchtiví motoristé z těchto zemí houfně vyráželi za laciným nákupem právě do Itálie.

CO ČESKÁ REPUBLIKA?

Podle všeho by měly tyto spory nechat české zákazníky v klidu. "Česká republika je jedním z evropských států, kde jsou auta nejlacinější," tvrdí Linhart. "Po období cenové války mezi dovozci nových aut zatím nikdo nezdražoval." Rovněž auta pocházející z tuzemské produkce jsou doma o desítky procent nižší. "Ve

dle jiných faktorů bereme v úvahu i koupěschopnou poptávku," říká Smutný. "V žádném případě se však nechceme nikde a nikomu cenově podbízet." Také výše zdanění se zdá být v tuzemsku při nákupu nového automobilu menším problémem než hubené peněženky.

"Clo na

automobily původem z Evropy nyní činí necelá tři a půl procenta, u dovozu z jiných kontinentů je to jemně přes sedmnáct procent," upřesňuje Linhart. K tomu je však nutné připočíst dalších dvacet dva procent daně z přidané hodnoty. Ve srovnání s okolními státy se však jedná spíše o nižší sazby. Například Poláci platí letos patnáct procent clo a DPH 22 procent, Maďaři musí sáhnout do kapsy ještě hlouběji. Vedle cla a daně z přidané hodnoty (25 procent) zaplatí navrch až třicet dva procent z ceny nového vozidla ve formě spotřební daně.

Zdroj: MF Dnes z 13. 3. 2000


Autor článku

 

Články ze sekce: Domovská stránka