Definice daně

Charakteristický znak daní představuje jejich mimoekonomické donucení, jímž si státní moc prosazuje podíl na důchodech a majetku podřízených subjektů. Toto donucení mělo v historickém vývoji zjevnější či zastřenější formu, což je patrné i z různých názvů daní, pocházejících z otrokářské nebo feudální společnosti.

Cizojazyčné pojmy a termíny

Tributum /latinský/ = vztah mezi vítězem a poraženým.
Donum /feudální termín/ = benevolence, poklona; souhlas těch, kteří měli daň platit.
Aide a steur /francouzský a německý/ = pomoc k doplnění panovníkových příjmů.
Precarium /latinský/, bete /německý/ = žádost panovníka o příspěvek na jeho výdaje.
Duty /anglický/, impót /francouzský/, imposto /italský/ = vyjádření myšlenky povinnosti poddaných.

Pro posouzení ekonomického vlivu daní a jejich třídního dopadu je důležité zjištění daňového zdroje, tj. té složky prvotního rozdělení daňového důchodu, která je daní postihována. Zdrojem daní jsou mzdy, důchody malovýrobců, zisk a renta; v krajních případech je postihován nejen výnos kapitálu, ale i sám kapitál.

Ekonomicky je daň formou redistribuce národního důchodu. Daň je jedním z příjmů veřejných rozpočtů, mezi které patří dále např. poplatky a půjčky. Poplatky jsou ekvivalentem za služby poskytované veřejným sektorem, půjčky jsou dobrovolné návratné platby poskytované za účelem získání úroku nebo uložení peněz, jednorázová daň je nazývána dávkou.