Daňové kvóty - pokračování

Lze odhadnout, že v roce 1990 se podíl odvodů a daní na HDP (SDK) v České republice pohyboval v intervalu 48 až 53 %, zatímco zavedením daňové reformy v roce 1993 poklesl na 43,6 %. Vývoj v následujících letech je nastíněn v tabulce.

Tab. - Vývoj složené daňové kvóty v ČR (dle metodiky OECD)

Na snižování daňové kvóty se podílely:

• degresivní charakter nepřímých daní ze spotřeby společně se soustavným zmírňováním progresivity daní z příjmů;

• neustále klesající podíl celkových daňových příjmů na státním rozpočtu;

• český daňový systém, mající v sobě zabudovanou tendenci k autonomnímu poklesu daňové kvóty, který je dán jak zvolenou soustavou daní tak úpravami v jednotlivých daních, které ne zcela vždy braly v úvahu dlouhodobá hlediska (dlouhodobý pohled je však nezbytný, pokud se mění struktura daňových příjmů, neboť výnosy jednotlivých daní mají rozdílnou citlivost ve vztahu k vývoji hrubého domácího produktu);

• zhruba 60 % podíl mandatorních čili povinných výdajů státního rozpočtu (důchody, sociální dávky apod.);

• vlastní disciplinovanost daňových poplatníků či zkušenost a účinnost finančních a celních orgánů při správě daní.

Ministerstvo financí zastává názor, že daňová soustava musí projít modernizací, která ovšem nemá znamenat žádné radikální změny. Nejdříve se má daňová kvóta stabilizovat a v horizontu sedmi let mírně růst. Snížení vidí bývalý ministr financí pan P. Mertlík jako nereálné, neboť by mohlo vést k nerovnováze veřejných financí, také roste objem veřejných statků a služeb především ve spojení se vstupem do NATO a integrací do EU.