Eurovolby 2009 - Evropský parlament

Téma týdne: Eurovolby 2009

Evropský parlament je jednou ze tří zakládajících institucí Evropské unie. Během svého vývoje si po boku Evropské komise a Rady EU upevňoval svoji pozici, získával více pravomocí a postupně se tak stal důležitým strůjcem integračního procesu v Evropě. Evropský parlament zastupuje občany Evropské unie prostřednictvím přímo volených zástupců - europoslanců.

Byť evropské parlamentní shromáždění existuje už od samého začátku evropského integračního procesu, jeho význam však začal narůstat až po prvních přímých volbách. Ty se konaly v roce 1979. Byla to však právě až přímá volba, která dala Evropskému parlamentu potřebnou politickou legitimitu a původně poradní shromáždění tak postupně začalo získávat stále větší vliv. Na zákonodárný orgán, který na úrovni EU vykonává pravomoci podobné těm, kterými disponují národní parlamenty členských zemí jej pak v devadesátých letech přeměnily Maastrichtská a Amsterodamská smlouva.

Parlament má tři hlavní úlohy:

• Schvaluje evropské právní předpisy – společně s Radou v mnohých politických oblastech. Skutečnost, že Evropský parlament je přímo volený občany, pomáhá garantovat demokratickou legitimitu evropského práva.
• Parlament vykonává demokratický dohled nad ostatními orgány EU, zvláště pak nad Komisí - disponuje pravomocí schválit nebo zamítnout jmenování komisařů a má také právo odvolat Komisi jako celek.
• Rozpočtová pravomoc - parlament sdílí s Radou pravomoc nad rozpočtem EU, může tedy ovlivňovat výdaje EU. V poslední fázi procedury přijímá nebo odmítá celkový rozpočet.

Sídlo Evropského parlamentu

Evropský parlament má tři pracoviště. Oficiální sídlo se nachází ve Štrasburku, kde se "europoslanci" scházejí jeden týden v měsíci na plenárním zasedání. Mezi plenárními zasedáními se poslanci scházejí také ve dvaceti stálých výborech v Bruselu. Kromě stálých výborů mohou být vytvořeny ještě podvýbory, dočasné výbory či vyšetřovací výbory. Do klubů se poslanci sdružují nikoli na bázi národní, ale podle politické příslušnosti. V současné době v EP působí sedm frakcí a skupina nezařazených. Sídlo předsednictva Evropského parlamentu a generální sekretariát nalezneme v Lucemburku.

Poslanci Evropského parlamentu

Všichni poslanci Evropského parlamentu vykonávají svůj mandát nezávisle. V praxi to znamená, že nejsou vázáni žádnými pokyny jak politické strany, za kterou byli zvoleni, tak politické frakce v Evropském parlamentu, které se stali členy. Mandát evropského poslance je neslučitelný s funkcemi v dalších institucích Evropské unie. Toto neplatí pro orgány na národní úrovni (parlamenty a další zastupitelské orgány v členských zemích).

Europoslanec vykonává svůj mandát střídavě v Bruselu, ve Štrasburku a ve svém volebním obvodě. V Bruselu se účastní schůzí parlamentních výborů, politických skupin a dílčích zasedání. Ve Štrasburku se účastní dvanácti dílčích zasedání. Souběžně s těmito hlavními činnostmi se věnuje svému volebnímu obvodu (v případě českého europoslance je volebním obvodem celá ČR).

Simultánní tlumočení všech parlamentních rozprav i rozprav výborů je zajištěno ve všech 23 oficiálních jazycích Evropské unie: anglickém, bulharském, českém, dánském, estonském, finském, francouzském, irském, italském, litevském, lotyšském, maďarském, maltském, německém, nizozemském, polském, portugalském, rumunském, řeckém, slovenském, slovinském, španělském a švédském.
 
Také všechny úřední dokumenty EU se překládají a zveřejňují ve všech uvedených jazycích. Evropský parlament je jediným orgánem Společenství, který se schází a rokuje veřejně. Rozpravy, názory a usnesení jsou zveřejňovány v Úředním věstníku Evropské unie.

Současný parlament má 785 členů ze všech 27 členských zemí EU. Téměř třetinu z nich tvoří ženy. V zásadě by počet členů Evropského parlamentu neměl v příštím volebním období (tj. 2009–2014) překročit 736 křesel. Vzhledem k tomu, že Bulharsko a Rumunsko přistoupili k Unii během volebního období 2004–2009, byl současný maximální počet členů 732 dočasně zvýšen. Členové Evropského parlamentu nezasedají v rámci národních bloků, nýbrž v rámci sedmi celoevropských politických frakcí. Dohromady zastupují všechny názory na evropskou integraci, od silně profederalistických až po otevřeně euroskeptické. Prezidentem EP byl v roce 2007 zvolen Hans-Gert Pöttering a tuto funkci bude vykonávat až do voleb v roce 2009.

Tabulka: Počet křesel podle zemí (volební období 2009–2014)