Česko versus Lisabonská smlouva

K tomu, aby Lisabonská smlouva vstoupila v platnost, bylo zapotřebí souhlasu všech dvaceti sedmi členských zemí Evropské unie. Po zamítavých stanoviscích z Francie a Nizozemí pohřbil ratifikační proces původní Ústavu pro Evropu. Při tvorbě nového textu tak byl brán ohled na případné sporné oblasti, které by mohly být příčinou opětovného zamítavého stanoviska ze strany některých členských zemí.

Irské deja vu

První zaváhání přišlo v irském referendu v roce 2008. V zemi, ve které má vláda povinnost vypsat referendum ke každé mezinárodní smlouvě. V zemi, která zamotala v minulosti osudem Niceské smlouvy. Oči odpůrců smlouvy se tak upřely na malou ostrovní zemi a doufali, že Irové Lisabonskou smlouvu pošlou definitivně do propadliště dějin. V to doufali i kritikové z Česka. Irsku se však dostalo souhlasu se zárukami, které vláda požadovala pro vypsání opakovaného referenda a v říjnu letošního roku. Irové se tentokrát „polepšili“ a se smlouvou vyjádřili svůj souhlas.

K drobnějšímu zaváhání došlo i v Německu, a to poté co skupinka poslanců dala stížnost k Ústavnímu soudu. I v Německu proběhl ratifikační proces zdárně. Následně byla Lisabonská smlouva podepsána polským prezidentem a oči Evropské unie se tak začaly otáčet směrem k České republice.

Češi versus Evropa

Aby byla smlouva schválena byl nutný souhlas obou komor Poslanecké sněmovny a podpis prezidenta ČR. Poslanecká sněmovna schválila smlouvu v únoru letošního roku. Jednání v Senátu se zkomplikovalo po žádosti skupiny senátorů o přezkoumání Lisabonské smlouvy Ústavním soudem. Mezitím se však osud smlouvy začal ještě více komplikovat, neboť prezident ČR odmítl smlouvu podepsat pokud nebude mít záruku o neprolomitelnosti Benešových dekretů. Vládě se podařilo vyjednat výjimku z platnosti Listiny základních práv Evropské unie pro naši zemi. Čekalo se tak na rozhodnutí Ústavního soudu. Ten na začátku letošního listopadu vydal své stanovisko podle kterého je smlouva v souladu s českou ústavou. Ještě týž den podepsal smlouvu prezident Klaus a ratifikační proces tak dospěl ke svému konci. Prezidentovo odmítavé stanovisko však vedlo k řadě spekulací jak nutnost jeho podpisu na smlouvě obejít.

Prolomení dekretů?

Lisabonská smlouva, respektive Listina základních práv a svobod jež je k ní připojená by se ani v případě neschválení výjimky nedotkla majetkových vztahů vyplývajících z tzv. Benešových dekretů, a to ze dvou důvodů. Jednak je působnost obou dokumentů omezena na instituce EU a členské země pouze v případech kdy budou aplikovat právo EU. Navíc stále platí zákaz retroaktivity právních předpisů a tudíž ke zpětné působnosti dojít nemůže. S výjimkou či bez výjimky by se na majetkovém uspořádání nic neměnilo.

Na zkomplikování přijetí Lisabonské smlouvy v Česku tak měl spíše vliv obecně známý český euroskepticismus. Na přijatou výjimku tak můžeme spíše pohlížet jako na vstřícné gesto vůči „zlobivým“ Čechům.