Bárta: Japonci by dopady katastrof nejraději utajili

S Janem Bártou, výkonným ředitelem humanitární organizace Adra, jsme probírali dopady přírodních katastrof v Japonsku na tamní ekonomiku, a především na samotné obyvatelstvo.

Nedávno jste se vrátil z Japonska. „Zemětřesení“ a „Fukušima“ jsou bohužel nejčastější slova, která v uplynulých měsících v souvislosti Japonskem zaznívala. Jaký je váš dojem z pobytu v Japonsku?
Jakkoliv je Japonsko velmi vyspělou zemí, okamžitě jsem zaregistroval rozdílnost kultur. Tedy mezi tou naší – Evropskou a řekněme tou Asijskou – Japonskou. Japonci jsou velmi zdvořilí lidé, ale jejich zdrženlivost k cizincům jsem vnímal velmi silně. Snad nejintenzivněji jsem vnímal odstup při setkání s lidmi přímo v oblasti katastrofy. Dovědět se pravdu o jejich současné situaci, bylo téměř nemožné. Zavedli řeč jinam. Nejčastěji začali hovořit o neštěstí a situaci svých sousedů, či lidí z vedlejší vesnice. Japonci prostě neradi hovoří o věcech, které by mohly ohrozit jejich nezávislost. 

Posláním organizace ADRA je pomoc při mimořádných událostech, takových, které se v Japonsku staly. Jak specifická je japonská mentalita, a jak s Japonci humanitární pracovníci pracují?
Už jsem v podstatě odpověděl na tuto otázku v otázce první. Japonci neradi hovoří o svých potřebách. Jsou velmi zdvořilí, ale považují za nepřijatelné, zatáhnout vás do svých životních tragédií. Vypovídá to něco o jejich houževnatosti a nezlomné chuti brát vždy znovu a navzdory problémům vlastní osud do svých rukou. Jsem tedy moc rád, že těmi, kteří se setkávají s postiženými každý den a pomáhají jim, jsou Japonci – naši kolegové z ADRA Japonsko.

Zůstal vám v paměti nějaký konkrétní lidský příběh?
Jde o manželský pár, lidí asi tak v mých letech, z Jamamoty. Měli poblíž moře jabloňový sad a taky jahodové plantáže. Jahody odsud jsou prý známy po celém Japonsku. Oni sami dva přežili. Přišli však o zdroj své obživy a případné zajištění ve stáří. Jejich plantáže zničila vlna tsunami. Zalila je mořská voda. Zatím přesně nevědí, co bude dál a tady stojí za zmínku, že jakkoliv ta první pomoc je v Japonsku na velmi vysoké úrovni, rozsah katastrofy, zatím nedovolil místním samosprávám definitivně se rozhodnout, co bude s celou oblastí dál. Vrátí se lidé zpět? Budou se stěhovat jinam? Mimo ohrožení vlny tsunami? To jsou otázky, na něž dodnes nemají místní orgány definitivní odpověď. A právě na tuto odpověď čeká zmiňovaný manželský pár. Ta nejistota je očividně ničí. Právě takovým lidem bychom moc rádi z peněz vybraných v České republice rádi pomohli. Proto i my velmi netrpělivě čekáme na důležitá rozhodnutí týkající se budoucnosti postižených míst.

Kde jste v Japonsku vlastně všude byl, a co jste viděl na vlastní oči?
Během tří dnů jsem navštívil tři oblasti – Sendai, Jamamota a Fukušima. Procházel jsem podél naprosto zničených břehů. Viděl jsem zničená pole mořskou vodou. Silně mi to připomínalo situaci po tsunami v roce 2004 v Jihovýchodní Asii. V některých místech šlo o pohledy naprosto identické – lodě na ulicích, auta v polích, polámané železobetonové sloupy elektrického vedení, i zápach byl stejný.  To, co ovšem může lidem bez přístřeší nabídnout Japonská vláda je nesrovnatelné s tím, co byly poskytnout státy na jihu před sedmi lety. Nicméně i zde ADRA poskytuje vybavení nábytkem počínaje a nádobím konče, do nově vystavěných šeltrů.

Kolik ADRA vybrala? Byly v souvislosti s Japonskem ve financování nějaká specifika?
Celková částka přesáhla sedmnáct miliónů korun. Část sbírky, přesně 200 000 dolarů, už byla přeposlána na účet našich japonských kolegů. Z těchto peněz se v prvních týdnech poskytovaly potraviny a hygienické potřeby pro lidi bez přístřeší. Část těchto peněz šla na dovybavení dočasných příbytků v Jamamotě. Zbývající peníze chceme užít na pomoc především v oblasti vzdělávání (máme k dispozici seznam třiadvaceti středních škol ve Fukušimě, které sice nezasáhla vlna tsunami, ale zemětřesení poničilo zařízení škol), stejně jako již zmiňované zemědělství v případě, že se lidé vrátí do oblasti katastrofy. Totéž bychom rádi uskutečnili i v případě podpory rozvoje dalších oborů.

Jak se liší činnost neziskových organizací v Česku a Japonsku?
Na tuto otázku nedokážu odpovědět vyčerpávajícím způsobem. Pobýval jsem v Japonsku příliš krátkou dobu na to, abych skutečně celému systému spolupráce státní správy s nevládními organizacemi porozuměl. Vím s určitostí, že ADRA je začleněna do plánů pomoci v rámci celého záchranného systému země.

Zajímavé bylo všimnout výrazného rozdílu při předávání pomoci beneficientům. Sto čtyřicet jedna šeltrů v Jamamotě, které byly vybaveny nábytkem a dalšími potřebnými věcmi zafinancovanými  i dárci České republiky, nebyly předány nějak oficiálně s účastí médii. Při otevření nebyli přítomni ani beneficienti. Prostě charita zde konala bez, pro nás velmi důležitého mediálního humbuku, s ohledem na obdarované. Jako by se zde znovu projevila nechuť ujevovat a odhalovat nezávislost na druhých.

Co byste na závěr řekl k dalšímu vývoji v Japonsku? Na číslech za rok 2011 uvidí každý, nakolik zemětřesení a události kolem Fukušimy zasáhly japonskou ekonomiku. Co však zůstane skryté, bude zřejmě dopad morální…
Tak do takových úvah bych se nerad pouštěl. Zajisté tato katastrofa má i své důsledky etické. Jeví se mi však zatím pozitivně. Opět se projevila chuť lidí pomoci těm, kteří procházejí utrpením. Říkáme tomu solidarita, či sdílení. Nepochybně má i takové pomáhání své limity, ale chci věřit, že je dostatečné na to, aby postižení lidé neztratili naději.

Děkuji za rozhovor,

Tomáš Skolek, Finance.cz