Kredity, kredity… Na co si dát pozor při zapisování předmětů?

29.09.2014 | , Studentskefinance.cz
STUDENT


Univerzitní systém sestavování rozvrhu je diametrálně odlišný od středoškolského a každý nastupující vysokoškolský student se musí popasovat s výběrem předmětů, rozlišováním mezi povinnými, povinně-volitelnými a volitelnými předměty a v případě nejběžnějšího kreditního systému ještě s rozhodováním, kolik kreditů by si měl zapsat v tom kterém období. Pomůžeme vám se v těchto záležitostech zorientovat a vhodně si v rámci dodatečných úprav poskládat rozvrh, což většina VŠ umožňuje právě nyní na počátku akademického roku. Pokud jste tedy zpočátku udělali ve výběru nějakou chybu, nezoufejte si – ještě není zdaleka pozdě ji napravit.

Kredity a moduly

Drtivá většina vysokých škol používá kreditní systém, kdy potřebujete za daný úsek studia nasbírat určitý počet „bodů“, tedy kreditů. Potřebujete získat celkem 180 kreditů v průběhu tříletého bakalářského studia a 120 v průběhu dvouletého magisterského, tím pádem v průměru 60 za akademický rok. Z toho je zpravidla potřeba získat různý minimální počet kreditů za povinné a povinně-volitelné předměty, zbylý počet za volitelné. V rámci některých studijních programů je takové množství povinných a povinně-volitelných předmětů s určeným či silně doporučeným ročníkem absolvování, že téměř nemáte možnost si rozvrh sestavit čistě podle svých požadavků a pravděpodobně budete mít kreditní zátěž rozvrženou poměrně pravidelně. Na jiných oborech naopak existuje velká volnost, a tak byste teoreticky mohli splnit většinu studijních povinností během jediného ročníku – ale tento postup se rozhodně nedá doporučit kvůli množství pracovní zátěže, která je dimenzována na přibližně 60 kreditů za jeden akademický rok.

Na různých školách, někdy i fakultách téže univerzity, tento systém může fungovat velmi různě. Kupříkladu v rámci studijního programu biologie na Přírodovědecké fakultě UK existují na bakalářském studiu studijní moduly, z jejichž povinně-volitelných předmětů si v rámci každého z pěti modulů vybírá za nejméně 24 kreditů. Minimálně 120 z celkových 180 kreditů si tedy libovolně, bez určeného pořadí absolvování, student navolí z modulů. Zbývajících 60 mu zbývá na bakalářskou práci a jakékoli další předměty z řad povinně-volitelných a volitelných, a to i libovolných předmětů z jiných fakult UK. Zapsat si kdykoli můžete libovolné množství kreditů, ke vpuštění do dalšího úseku studia potřebujete nejméně 45 na konci prvního ročníku, pokud jste si zapsali předměty za max. 70 kreditů. Pokud jste si jich zapsali za 71 a více kreditů, potřebujete pro postup do druhého ročníku splnit předměty za nejméně 60 kreditů. Když si některý předmět zapíšete a nesplníte ho, neexistuje žádná povinnost si ho zapisovat znovu a zkoušet jej splnit. Ani když si jej zapíšete podruhé a nesplníte, nehrozí vám žádné postihy, zatímco na množství jiných fakult je vaše studium při nesplnění opakovaně zapsaného předmětu ukončeno. Biologie na PřF UK je příkladem kreditního systému, kde má student ve volbě předmětů a jejich pořadí obrovskou volnost. Většina studijních programů ji až do takové míry neposkytuje. Například studium medicíny či práv je naopak dáno velmi pevně s menším prostorem pro volitelné předměty a pořadí jejich plnění.

Povinné či volitelné předměty

Povinný předmět znamená, že jej bezpodmínečně musíte splnit pro absolvování vašeho úseku studia. Přinejmenším se jedná o závěrečnou práci, obvykle pak ještě oborový seminář, na četných studijních programech i ústřední předměty potřebné k získání znalostí daného oboru. Povinně-volitelný předmět patří mezi předměty, z nichž si musíte vybrat za určitý minimální počet kreditů, ale v rámci této skupiny si můžete zvolit, které konkrétní předměty za toto množství kreditů absolvujete. Podobně se řeší výběr předmětů při specializaci v rámci zvoleného programu nebo při volbě ze studijních modulů. Volitelné předměty jsou pak libovolné, ať už z doporučeného výběru vašeho programu, nebo odjinud.

Počet kreditů získaných za splnění předmětů označuje jeho důležitost a náročnost. Na různých oborech se však nároky na předměty za stejný počet kreditů mohou diametrálně lišit, srovnání je obvykle užitečné pouze v rámci jediného studijního programu. S výběrem konkrétních předmětů, radami, v jakém pořadí by ideálně měly být plněny, kolik kreditů je nezbytné pro další postup splnit za semestr či akademický rok atd. by vám měli pomoci garanti příslušných oborů či referenti studijních oddělení. Většina univerzit povoluje úpravy rozvrhu do konce prvního až druhého týdne akademického roku, a tak právě nyní bude po zahájení výuky na případné změny (pokud vám například některý předmět, který nemusíte nyní splnit, po první přednášce nesedne) nejvyšší čas.

Pozor na pre- a korekvizity

Při výběru předmětů je také třeba si dát pozor na tzv. prerekvizity a korekvizity, tedy předměty, které musíte mít předem splněny nebo zároveň zapsány, abyste mohli splnit i současný předmět. Informační systémy některých vysokých škol studentovi nedovolí si předmět bez splnění pre- či korekvizit zapsat, některé to však umožňují, z čehož později mohou vzniknout vážné problémy – předmět vám pak nemusí být uznán nebo na uznání jeho splnění musíte počkat do té doby, dokud nesplníte příslušnou pre- či korekvizitu.

Další háček může na některých školách nastat i s pochopením různých úrovní jejich předmětového systému. Na VŠE jsou kromě kreditů i tzv. poukázky, které slouží k „nákupu“ předmětů, za jejichž plnění posléze studenti získávají kredity. Student může neplněním předmětů poukázky vyčerpat, ještě než získá potřebný počet kreditů k dokončení studia. Poukázek studenti dostávají více, než jaký je počet potřebných kreditů, aby měli rezervu pro případ nesplnění některých předmětů. Předmět stojí tolik poukázek, za kolik kreditů je po splnění ohodnocen. Poukázky jsou tak něco jiného než kredity, ač zprostředkovaně slouží k jejich získání. Mnozí nastupující studenti si však myslí, že jde o různá označení téhož, a může u nich pak nastat zmatek při sestavování rozvrhu. Ať už začínáte studovat na jakékoli VŠ, neváhejte se o svém rozvrhu poradit s garantem oboru či na studijním oddělení a zeptat se na cokoli, co vám není jasné. Brzy uvidíte, že vysokoškolský systém není tak složitý, jak se při přestupu ze střední školy může na první pohled jevit.

Autor článku

Julie Nováková  

Články ze sekce: STUDENT