ANALÝZA: EU měří Turecku jiným metrem

Tureckou vládu i veřejnost rozčiluje to, co samy označují za nespravedlivé dodatečné podmínky, úmyslné průtahy a alternativu druhořadého členství. O těchto a další tématech diskutovala Evropská unie před historickým pátečním rozhodnutím, kdy má podle očekávání schválit zahájení vstupních rozhovorů s Ankarou. (Poznámka: V pátek byly s Tureckem vstupní rozhovory navázány)

Ať už je to důsledkem změn světového politického klimatu, přibývajících zkušeností EU nebo jen staromódních předsudků, většina se shodne v tom, že se s touto velkou muslimskou zemí se 70 miliony obyvatel nejedná stejně jako například s Polskem nebo Bulharskem.  "Je to pravda, na Turecko jsme tvrdší," konstatuje Katinka Baryschová z londýnského Centra pro evropskou reformu.

Nejenže EU zvažuje možnosti jako permanentní omezení volného pohybu pracovních sil z Turecka nebo výslovnou možnost plánu B jako alternativu plného členství - tedy kroky, jaké nebyly podniknuty vůči žádnému z předchozích kandidátů Delší je i samotný časový rámec pro vstup. Ankara klepe na dveře Evropské unie již od roku 1963, kdy měl blok šest členů oproti dnešním pětadvaceti. EU naznačuje, že nebude moci přijmout Turecko dříve než v roce 2015, tedy až po 10letém maratonu mezi zahájením rozhovorů a samotným vstupem do evropského klubu. Pro srovnání připomeňme, že některým novým členům EU jako Slovensku nebo Estonsku trvaly vstupní rozhovory pouhé čtyři roky. Polsku zabraly šest let. Současné kandidátské země Bulharsko a Rumunsko mají podle plánu vstoupit do Unie v roce 2007 po sedmiletém procesu sbližování.

Turecko, relativně chudá a převážně rolnická země sousedící s Íránem, Irákem a Sýrií, jehož vlády až v posledních letech zahájily seriózní reformy orientované na vstup do EU, musí podle některých argumentací jednoduše ujít delší kus cesty. Ale i bývalý eurokomisař za Nizozemsko Frits Bolkestein, který je proti členství Turecka v EU, minulý týden řekl, že je v silách Ankary dokončit vstupní rozhovory za pouhých pět let. "Jsou tam očividně ještě velké mezery, ale podle mne by se Turecko do pěti až sedmi let mohlo dostat tam, kde jsou některé z ostatních přistupujících zemí teď," míní ekonom Tim Ash z Bear Stearns.

ŠPATNÉ NAČASOVÁNÍ
Jedním z důvodů odlišného přístupu je samo o sobě nevhodné načasování, neboť "turecká otázka" se v některých členských zemích bude plést do hašteření nad novou ústavou EU.

Evropská unie se dosud snaží vyrovnat s rozsáhlým rozšířením o 10 nových členů v květnu a stále sbírá nové zkušenosti. "Ještě ani nevstřebali poslední rozšíření," řekla Baryschová. "A to, že EU dělala v minulosti chyby, ještě neznamená, že je musí dělat i v budoucnu."  Turecko je navíc podstatně větším soustem ke vstřebání. Počet jeho obyvatel se zhruba rovná součtu obyvatel všech 10 nových členů, přičemž se předpokládá, že v době pravděpodobného vstupu do EU za 10 či více let předstihne co do počtu obyvatel i nynější nejlidnatější zemi bloku, Německo. "Turecko není Slovinsko nebo Malta," poznamenal jistý evropský diplomat. A je mnohem chudší než západní Evropa. To však jiným uchazečům ve sbližování s Unií nebrání. Čísla Mezinárodního měnového fondu ukazují, že Rumunsko i Bulharsko mají výrazně nižší příjem na hlavu než Turecko.

KŘESŤANSKÝ KLUB?
I mnozí komentátoři mimo Turecko souhlasí se všeobecně rozšířeným názorem Turků, že nad celým problémem se vznáší přízrak rasových a náboženských předsudků a že Evropská unie chce koneckonců zůstat "křesťanským klubem".

V několika zemích včetně Francie, Německa a Rakouska se veřejné mínění staví ostře proti vstupu Turecka do EU a řada politiků rozličných názorových odstínů tohoto citlivého tématu úspěšně využívá v boji o hlasy voličů. Francouzská a rakouská vláda stejně jako německá konzervativní opozice chtějí, aby EU jednala o možnosti alternativy k plnému členství - podle analytiků by však něco takového mohlo vyhnat dotčené Turecko od jednacího stolu.

Kromě strachu z masového přílivu Turků patří mezi často uváděné argumenty proti úsilí Ankary o vstup do EU kulturní a náboženské rozdíly a přesvědčení, že Turecko, jež se rozprostírá na evropském i asijském kontinentu, jaksi není ryze evropské. "Základem je tahle skrytá rasová otázka, o které se lidem ani nechce mluvit," řekl Ash z Bear Stearns. "Jsou to předsudky. Jedná se s nimi jinak a to není fér."

Někteří odpůrci vstupu Turecka také poukazují na zjitřené náboženské napětí ve světě po útocích z 11.září 2001. List Frankfurter Allgemeine Zeitung o víkendu napsal, že německá konzervativní opozice navrhne v parlamentu přijetí rezoluce, která bude varovat před zvýšením rizika terorismu, organizovaného zločinu a islámského extremismu v případě přijetí Turecka do EU. A francouzský ministr zahraničí Michel Barnier v pondělí uvedl, že budou-li s Ankarou zahájeny vstupní rozhovory, Francie bude od Turecka vyžadovat uznání genocidy, jíž se mělo dopustit v letech 1915 až 1923 na statisících Arménů. Turecko však podobná obvinění striktně odmítá.

Přeložil: Jan Schmidt, Reuters
Editoval: Dušan Bučánek, Reuters