Devět rad, jak nemít prázdné kapsy

10.03.2000 | ,
DANĚ


Doporuční expertů zní: Nevyhazujte peníze zbytečně, dodržujte předpisy

Doporuční expertů zní: Nevyhazujte peníze zbytečně, dodržujte předpisy. Daňoví poradci tvrdí, že dokonce až z osmdesáti procent poplatníci nerespektují daňové předpisy. Poplatník podle nich dělá většinou triviální chyby. Uvádíme nejčastější omyly, které nás stojí dodatečně peníze.

Příjem ze závislé činnosti

Chyby se dost často stávají, například když má poplatník dva zaměstnavatele, jednoho třeba na hlavní pracovní poměr a dalšího na vedlejší nebo na dohodu o provedení práce. Nejčastější poplatníci chybují v tom, že nepodávají samostatné daňové přiznání. Pokud nemají jiné zdanitelné příjmy, tak jak je klasifikuje zákon, měli by podávat daňové přiznání typu A. Když tak neučiní, chybují ve vlastní neprospěch, protože nemají vyp

ořádanou daň. Ve většině těchto případů vzniká přeplatek a poplatníci o něj nežádají.

Podnikatelský účet

U daně z příjmu fyzických osob se objevuje další problém - poplatník má příjmy z podnikatelské činnosti (§ 7 zákona č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů ), a pokud mu banka vede podnikatelský účet, tak si musí uvědomit, že úroky z tohoto podnikatelského účtu nemůže započítávat do příjmů podle § 7. Tyto úroky musí buď ze svého účetnictví, anebo z evidence vyloučit a zdanit je jako příjmy z kapi

tálového majetku (§ 8). Totéž platí u autorských práv.

Například publikující novinář, který je pod režimem účetní jednotky je autorem, a není podnikatelem a neřídí obchodním zákoníkem, ale podle autorského zákona. Nehledí se na něho jako na podnikatele a peněžní ústav mu nemůže vystavit podnikatelský účet. V tomto případě mu vystaví běžný účet, který je pod srážkovou daní. Protože je třeba respektovat zákon o dani z příjmu, tak tento poplatník, i když jsou tyto příjmy z úroků zdaněny, je uvede znovu do svéh

o daňového přiznání a zanese je nezdaněné jako příjmy z kapitálového majetku (§ 8) a srážkovou daň (sraženou bankou) tu uvede na závěr v daňovém přiznání jako sraženou daň na tyto příjmy.

Pronájem

Příjmy z pronájmu (§ 9) jsou velmi široká oblast. Nejčastější chyby u tohoto příjmu vznikají, když není charakterizován jako podnikatelský. Například jestliže poplatník pronajímá dům a má k tomu živnostenské oprávnění, pak se nejedná o příjmy z pronájmu (§ 9), ale jde o příjmy z podnikání (§ 7), ale pokud poplat

ník pronajímá například dům, tak se jedná o pronájem a má příjmy podle § 9. Tento poplatník nemá žádný obchodní majetek, nenahlíží se na něj jako na podnikatele a nemusí účtovat, čili není povinen účtovat (ale může) v jednoduchém nebo podvojném účetnictví.

Nájem na pět let

Velmi častou chybou u poplatníků, kteří vlastní nemovitost, je skutečnost, že tento poplatník, ať účtuje či nikoli, inkasuje nájem třeba na pět let dopředu. Když není účetní jednotkou anebo je účetní jednotkou a účtuje v jednoduchém účetnictví, tak to znamená, že tuto částku za nájem na pět let dopředu zdaní v tom příslušném zdaňovacím období, kdy tuto částku dostane. Například platba na pět let dopředu v listopadu 1999 se musí zdanit ve zdaňovacím období 1999, nemůže ji rozložit na dalš

í zdaňovací období. Tento poplatník by měl zvolit podvojné účetnictví a v něm může tento příjem rozdělit do jednotlivých období.

Investice a opravy

Pokud majitel domu do nemovitosti investuje nebo ji opravuje, je třeba si uvědomit, co znamená pojem oprava, investice, technické zhodnocení a podobně. Výměna dlažby se považuje za opravu. Technickým zhodnocení, modernizací se rozumí změna technického stavu (např. přeměna napětí ze 120 na 220 V), kdy dochází ke změně technického parametru. Při této změně se ne

jedná o opravu, a pak nemůže být daňovým nákladem - výdajem na opravu. Všude tam, kde dochází ke změně technických parametrů, se nejedná o opravu, ale o investice, o technické zhodnocení a o modernizace a pak nejde o výdaj na zajištění a udržení příjmů, který by snižoval základ daně. Cena technického zhodnocení zvyšuje cenu domu a poplatník může tento dům odepisovat.

Nepeněžní příjmy

Při zdaňování pronájmu dochází také k omylu, že poplatník nezapočítá nepeněžní příjmy. Příkladem může být majitel domu, který má s nájemníkem uzavřenou daňovou smlouvu a nájemník podle ní platí nájem, poplatník se však s ním může domluvit na tom, že místo ročního nájmu provede opravu domu. Jde o nepeněžité plnění, které je nutné zdanit. Většina poplatníků vůbec neví, že tyto č

ástky je nutné zahrnout do základu daně jako příjmy z pronájmu (§ 9).

Další častý jev je, že sice nájemník bude platit nájem, ale že si provede technické zhodnocení se souhlasem majitele sám, v pronajatých prostorech. Pak je na místě tzv. dohodnuté technické zhodnocení, které znamená domluvu o tom, kdo je odepíše, může to být buď nájemce, anebo pronajímatel.

Účetnictví

Jde-li o přiznání daně z příjmu, je třeba vycházet z toho, o jaký zdroj příjmů poplatníka se jedná. Jsou-li to příjmy z podnikání (§ 7), pak je na místě vědět, zda je poplatník pod režimem účetní jednotky či nikoli. V případech, kdy své příjmy prokazuje pouze doklady o příjmech (podléhají kontrole správce daně), není účetní jednotkou. Proti těmto příjmům obvykle poplatník (fyzická osoba) up

latňuje náklady paušální sazbou (25 %). Znamená to, že například živnostník (vlastní živnostenské oprávnění), má právo pro daňové účely uplatňovat 25% paušál, který zastupuje jeho skutečné náklady. Poplatník, který je účetní jednotkou a používá jednoduché účetnictví, prokazuje své výdaje svými skutečně vynaloženými náklady. Jednoduché účetnictví je jednoduché pouze svým názvem.

Jde vlastně o daňové účetnictví. Pokud tedy používá poplatník jednoduché účetnictví, tak to znamená, že musí do přiznání například konkretizovat, zda je výdaj v souladu s § 24, tedy že jde o výdaje vynaložené na dosažení, zajištění a udržení příjmů nebo že jde o příjem podle § 25, o který se mu nesnižuje základ daně. Mnozí poplatníci si myslí, že jim stačí síly na to, aby toto účetnic

tví zvládli. Experti ovšem tvrdí, že opak je pravdou, protože jednoduché účetnictví skutečně velmi složité, protože ten, kdo v jednoduchém účetnictví počítá, musí znát velmi důkladně daňové předpisy, aby například rozeznal, jaký druh výdaje splňuje podmínku paragrafu 24 a zda ho může uplatnit v celé výši, nebo ho může krátit. Nebo jestli jde o výdaj, který základ daně nesnižuje vůbec.

Hospodářský výsledek

Podvojné účetnictví je vlastně hospodářský výsledek, který se daňově očišťuje až v případě daňového přiznání. O tomto účetnictví dá se říct, že je jednodušší, protože u něj nemusí účtař znát problematiku daní, podle které by specifikoval náklady. A specifikace daňových a nedaňových nákladů je důležitá až ve finální fázi při podávání daňového přiznání. Teh

dy účetní může zkontrolovat, zdali má skutečně na jednotlivých analytických účtech náklady správně - kdy na základě inventury vlastně srovnává a zjišťuje, zda je má správně zaúčtovány.

Dodatečné přiznání

Mezi nejvážnější problémy, které u daňových poplatníků s podáním daňového přiznání souvisí, je přechod z paušálních výdajů na účetnictví nebo obráceně. Pro ilustraci poslouží příklad: Poplatník, který vedl v roce 1998 účetnictví, a byl tedy účetní jednotkou, a za zdaňovací období 1999 by chtěl v daňovém přiznání použít paušál, si musí uvědomit, že daňový zákon obsahuje některá ustanovení (§ 23 odst. 8), která říkají, že k tomu, aby bylo možné tuto změnu provést, že je třeba některé položky dodanit.

Při ukončení podnikání je třeba respektovat ustanovení § 23 odst. 8. V těchto případech (změna paušálu, přerušení, ukončení) poplatník musí vzít v úvahu, že vlastně veškeré zásoby, které má, musí dodanit, a na druhé straně musí dodanit pohledávky, které má, a jeho nákladem budou závazky. Všechny tyto změny se mu

sí promítnout do daňového přiznání. Ne ovšem do daňového přiznání, které bude podávat nyní za zdaňovací období 1999, ale do dotečného přiznání za předešlé zdaňovací období. Příklad: Jestliže v roce 1998 poplatník využíval paušál, v roce 1999 se z něho stane účetní jednotka, tak vlastně toto dodanění v rámci § 23 odst. 8 musí provést do svého daňového přiznání za rok 1998. To znamená, že si musí podat dodatečné daňové přiznání k roku 1998 a tam tyto skutečnosti uvést a tímto způsobem dodanit. Stejný princip funguje i při přerušení anebo ukončení činnosti.

Zdroj: HN z 10. 3. 2000

Autor článku

 

Články ze sekce: DANĚ