Šetřit na odvedených daních není žádná absurdita

10.03.2000 | ,
DANĚ


Nástrahy, které daňové zákony přinášejí, se týkají jak fyzických, tak právnických osob

Nástrahy, které daňové zákony přinášejí, se týkají jak fyzických, tak právnických osob. Znalost předpisů pomůže šetřit peníze, které se mohou týkat nejen daní, ale i například nedoměrků.

Podle zákona není možné, aby podnikatel (fyzická osoba) do vlastních nákladů zahrnul cenu vlastní práce. To nelze provést proto, že fyzická osoba nemůže zaměstnat sama sebe a také si nemůže vyplácet mzdu (závazkový vztah je dvojstranným právním aktem). Například při prodeji domu do pěti let po kolaudaci lze od tržby odečíst prokázané náklady na stavbu, ne však cenu vlastní práce.

Chybu dělá také ten daňový poplatník, který po kolaudaci stavby přijme od dodavatelské stavební firmy vyúčtování dokončovacích prací a místo toho, aby zvýšil vstupní cenu nově pořízeného (technicky zhodnoceného) majetku, vypořádá ten

to výdaj jako provozní náklad. Daňové odpisy nejsou shodné s odpisy účetními. Daňové zákony dávají poplatníkovi možnost rozhodnout se, zda v každém daňovém období odpisy uplatní, a zároveň i možnost prodloužit odpisování o dobu přerušení. Existují zásady pro konstrukci účetních odpisů jiné (podnikatel je povinen sestavit odpisový plán). V tomto plánu si podnikatel sám určuje postup odpisování. Řešením rozdílnosti daňových a účetních odpisů je plán účetních odpisů respektujících zásady daňového zákona. Nehodí se to ovšem pro podniky podléhající povinnému účetnímu auditu.

Výdaje, které se vážou ke zmařeným investicím, jsou zahrnuty do daňově uznatelných výdajů. Poplatník však tyto výdaje musí prokázat. Škody vzniklé v důsledku živelních pohrom (požár, výbuch, blesk, vichřice, povodeň atd.), pokud k nim nedošlo v souvislosti s průmyslovým nebo stavebním provozem, je třeba doložit posudkem pojišťovny (nebo soudního znalce), a

to i v případě, že poplatník není pojištěn.

Jako náklad na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů se uznávají také škody způsobené podle tvrzení policie neznámým pachatelem, dále škody, které mají povahu zvýšených výdajů v důsledku opatření stanovených zvláštními předpisy (výdaje spojené se zákazem výroby nebo technologických postupů atd.). Nákladem se stávají také škody, které jsou kvalifikované jako technologické a technické úbytky a úbytky vyplývající z přirozených vlastností zásob (sesychán

í).

Podmínkou uplatňování těchto škod je to, že má poplatník vypracovanou ekonomicky zdůvodněnou normu přirozených úbytků a ztratného. Výši úbytků a obvyklost normy je oprávněn posuzovat správce daně na základě srovnání s jinými poplatníky se shodnou nebo obdobnou činností. Naposledy daňové zákony považují za náklad manka a ostatní škody, které jsou daňově uznatelné do výše jejich náhrady. Všechny ostatní škody, které nejde zahrnout do právě uvedených, jsou daňově neuznatelné.

Používání motorového vozidla, které je bezplatně zapůjčeno podnikající nebo samostatně výdělečně činné osobě (profesionální sportovec), je pro daňové účely charakterizováno jako nepeněžní příjem, tedy příjem zdanitelný. Výše tohoto příjmu je vyjádřená analogií s příjmem zaměstnance,

kterému zaměstnavatel poskytuje vozidlo pro služební i soukromé účely.

Zdaněný musí být také odprodej firemního auta, které bylo pořízeno finančním leasingem a po uplynutí patřičné lhůty vyřazeno z obchodního majetku. Částka získaná za odprodej vozu musí být přiznána, protože osvobození od daně se nevztahuje na příjmy z prodeje movitých věcí, pokud jsou nebo byly zahrnuty do obchodního majetku pro výkon podnikatelské a jiné samostatné výdělečné činnosti poplatníka, a to do pěti let od jejich vyřazení z obc

hodního majetku.

Zákon rozeznává tři základní případy užití aut pro vykonání pracovní cesty. Ve všech případech je nepostradat

elná evidence pracovních cest. Pokud jde o vozidla zahrnutá do obchodního majetku poplatníka a vozidel v nájmu, je evidence pracovních cest nutná pro prokazování výše výdajů na spotřebované pohonné hmoty, tzn. zdokladovat jejich pořízení pomocí nákupních dokladů a doložit důvody jejich spotřeby (uskutečnění pracovních cest). Dále jde o vozidla nezahrnutá v obchodním majetku poplatníka a na splnění povinnosti evidovat ujeté kilometry je závislá možnost uplatnit sazbu základní náhrady i náhradu výdajů za spotřebované pohonné hmoty.

Poslední případ se týká vozidla, které není zahrnuto v obchodním majetku, ale zahrnuto v něm bylo, nebo které bylo u poplatníka předmětem pronájmu s následnou koupí najaté věci, nebo které bylo vypůjčeno. Splnění evidenční povinnosti je předpokladem uplatnění náhrady výdajů za spotřebované pohonné hmoty. U těchto vozidel je nutné zdůraznit, že daňový zákon

vylučuje uplatnění sazby základní náhrady. U aut poplatníkem vyjmutých z jeho obchodního majetku se jedná o opatření proti spekulacím s již daňově odepsanými vozidly. U vozů pořízených formou finančního leasingu by užití této sazby, která je alternativou odpisu, znamenalo krácení daňového základu stejnými výdaji podruhé. Evidence jízd je potřebná také pro případné prokazování dalších nezbytných výdajů spojených s pracovní cestou (výdaje na odtažení a opravu auta během pracovní cesty).

Zdroj: HN z 10. 3. 2000

Autor článku

 

Články ze sekce: DANĚ