Přijetí jednotné evropské měny je jak ekonomickou otázkou, tak i záležitostí národní tradice a emocí. Ve Švédsku a Dánsku vládnoucí sociální demokraté učinili krok, který obě skandinávské země přiblížil k Evropské měnové unii (EMU): Švédskému premiérovi G. Perssonovi přinesl víkendový sjezd dosud rozštěpené vládní strany sjednocení v otázce europrojektu a dánský šéf vlády P. N. Rasmussen svolal na duben kongres strany, od něhož si slibuje potvrzení záměru u
spořádat 28. září referendum o vstupu do eurozóny. Prosazení tohoto úkolu nebude však pro žádnou z politických sil lehkou záležitostí.Podle průzkumů veřejného mínění je poměr odpůrců eura vůči přívržencům 46:43 procentům. Mnozí Dánové se obávají, že euro ohrozí "stát blahobytu" a suverenitu, byť jejich centrální banka je zakotvena na euro a v podstatě nevede nezávislou měnovou politiku. Ukazatele skutečně hovoří o dobrém stavu dánské ekonomiky. Příznivý stav rozpočtu je podporován přijatelným růstem hrubé
ho domácího produktu (HDP), který překračoval průměr ostatních zemí EU. V loňském roce dosáhnul sice pouhých 1,3 procent, ale v příštích letech má opět dojít ke zvýšení dynamiky. Dánsko je oceňováno za aktivní politiku zaměstnanosti, v jejímž důsledku klesla úroveň nezaměstnanosti na 5,7 procent.Přirozeně, že Dánsko má i problémy, tlak daňové zátěže, drahý důchodový systém a relativně vysokou míru inflace, která překročila 3,2 procenta. Inflační křivka by ale měla být ze střednědobé perspektivy stlačena, což naznačují 2,3procentní výhledy na letošní rok, a to vzhledem k ukončeným jednáním o navyšování mezd během příštích čtyř let. "Pro 80 procent podnikatelů skončila tarifní jednání, nyní jsme na řadě my," prohlásil v této souvislosti Rasmussen, doufající s
nad až příliš optimisticky v to, že Dánsko vstoupí do eurozóny již v roce 2002.Švédové jsou při vyslovování termínů daleko opatrnější. Na podzim roku 2000 jsou plánovány parlamentní volby, tudíž do konce roku 2002 se nepočítá s plebiscitem o vstupu do eurozóny. Přijetí eura by podle některých pozorovatelů přicházelo v úvahu až v roce 2003, a to nehledě na poněkud slabší pozice švédských euroskeptiků. Jejich argumenty jsou však stejné, jako u sousedů na druhé straně Öresundu: o
bavy z nepříznivého vlivu na vysokou životní úroveň.Švédská ekonomika zaznamenala lepší výsledky než většina zemí eurozóny, přičemž loňský růst HDP se přiblížil čtyřprocentní hranici. Roční míra inflace se pohybuje na 0,8 procenta a nezaměstnanost vykazuje nadále pokles. Ekonomové vidí příští roky velmi příznivě, shodují se však v tom, že otevření dveří eurozóně by jistě přineslo zvýšení konkurence a snížení cenových rozdílů s ostatními zeměmi patnáctky. Dá se předpokládat, že tento argument způsobí odpůr
cům eura "značné ztráty".Zdroj: HN z 15. 3. 2000