Konkurence mezi kandidáty na cestě do unie sílí

12.01.2000 | ,
Domovská stránka


Z pohledu dnešních členských zemí je nesporným lákadlem dovozní potenciál a dynamika nově integrovaných trhů

Z pohledu dnešních členských zemí je nesporným lákadlem dovozní potenciál a dynamika nově integrovaných trhů

S poměrně silnou opozicí vůči rozšíření Evropské unie musejí nové kandidátské země počítat v případě, že jejich vstup může ohrozit zájmy jiných lobby v dnešních členských státech. Helsinský summit Evropské unie otevřel další kapitolu jejího rozšiřování, když šest dalších zemí - Bulharsko, Litva, Lotyšsko, Malta, Rumunsko a Slovensko - obdrželo pozvání ke vstupním rozhovorům a Turecku byl přiznán statut kandidáta. Přehnaný optimismus zemí, které takto unie oslovila, však není na místě. Jak ukazují zkušeností ekonomicky nejslabších členů - Portugalska, Španělska a Řecka - či zemí tzv. první vlny kand

idátů (ČR, Estonsko, Kypr, Maďarsko, Polsko, Slovinsko), od pozvání ke vstupním rozhovorům a k definitivnímu začlenění do EU zbývá dlouhá cesta.

Zatímco zřetelně lépe připravené země někdejší první vlny mohou očekávat svůj vstup v relativně blízkém rozmezí let 2004 až 2005, pak noví kandidáti (snad výjimkou Malty) musejí počítat s podstatně delším časovým horizontem. Budou totiž mít prokazatelně větší problémy s plněním tzv. kodaňských kritérií, která EU stanovila za účelem hodnocení připravenosti uchazečů o členství.

Kodaňská kritéria

1. Politická:

stabilita institucí zajišťujících demokracii; právní stát; dodržování lidských práv a menšin;

2. Hospodářská:

existence fungujícího tržního hospodářství;

schopnost vyrovnat se s konkurenčními tlaky a tržními procesy uvnitř Unie;

3. Ostatní závazky:

schopnost brát na sebe závazky vyplývající z členství, včetně cílů politické, hospodářské a měnové unie.

Odhlédneme-li od třetího, víceméně "legislativního" kodaňského kritéria, jehož naplňování je v případě kandidátů z druhé vlny teprve na počátku, dá se očekávat, že kamenem úrazu bude pro většinu nově přizvaných zemí ekonomika.

Vlastní zájmy unie nelze podceňovat

Aspiruje-li dotyčná země na vstup do EU, dobře ví, že jí prostě nezbývá, než splnit všechna kritéria, tedy jak ekonomická, tak politická i legislativní. Ovšem ani jejich splněním ještě není úspěch zcela zaručen. Je nutné počítat s tím, že na rychlost integrace mohou mít vliv i faktory, které přímo nesouvisejí s připraveností té které

kandidátské země. Zatímco například rychlost přejímání evropské legislativy (acquis communautaire) je v plné kompetenci kandidátské země, ekonomické zájmy dosavadních členských zemí, které mohou integrační proces záměrně zpomalovat, lze ovlivnit jen těžko.

Nesporným motivačním faktorem zájmu členských zemí EU o rozšíření je šance integrovat do unie nový trh, který je, a napříště především bude schopen absorbovat stále větší množství produkce patnáctky.

Jako velmi výstižný ukazatel, který mnohé vypovídá o obchodní přitažlivosti nových kandidátských zemí z pohledu západoevropských exportérů, zde dobře poslouží údaj o výši ročního dovozu z EU na obyvatele. Sro

vnání nových kandidátů ukazuje na značné výkonnostní rozdíly. Zatímco třeba Malta doveze ročně na obyvatele z unie zboží a služby v hodnotě přes 4000 Euro, u Turecka, Rumunska či Bulharska je to jen desetina.

K tomu je však třeba dodat, že kromě absolutních čísel se v unii jistě oceňuje i dynamika nově začleňovaného trhu. Zájem unijní exportní lobby o rychlou integraci nového kandidáta, který je již nyní významným dovozcem zboží a služeb z unie, bude pochopitelně umocněn, pokud zde bude perspektiva další expanze plynoucí z rychlého hospodářského růstu země, který za sebou táhne další dovozy. Přík

lad v EU velmi "populárního" Polska a jeho spotřebitelsky silného a tudíž i atraktivního trhu, jehož import v posledních pěti letech roste v průměru o 15 procent ročně a mezi nejvýznamnějšími dovozci z EU se vyhouplo již na čtvrtou příčku, je v této souvislosti velmi ilustrativní a zároveň inspirativní.

Naopak s poměrně silnou opozicí musí nové kandidátské země počítat v případě že jejich vstup ohrozí zájmy jiných lobby v dnešních členských zemích EU. Vezmeme-li v úvahu ekonomickou úroveň zmiňovaných nových kandidátů, pak je zřejmé, že všech sedm zemí si bude moci nárokovat značnou pomoc z rozpočtu unie, respektive z fondů určených na společnou zemědělskou politiku a na strukturální politiku.

Velké a bohaté země, které jsou největšími "čistými přispěvateli" do rozpočtu EU (Německo, Velká Británie, Švédsko), stejně jako ekonomicky slabší členové Unie, jež jsou naopak největšími "čistými příjemci" ze strukturálních fondů (Řecko, Portugalsko, Španělsko, Irsko) se tak mohou obávat, že rozšíření se bude dít na ú

kor jejich daňových poplatníků, resp. unií dotovaných farmářů.

V tomto ohledu mohou u vybraných zemí EU narazit na odpor především ty kandidátské země, jejichž ekonomika je významněji orientována na zemědělství. To je zpravidla málo efektivní, a tudíž je třeba počítat s vysokými dotacemi z rozpočtu EU. Extrémních hodnot "neefektivnosti" zemědělství mezi kandidáty z bývalé druhé vlny dosahují Turecko s Rumunskem, kde zaměstnanost v zemědělství přesahuje 40 procent pracovní síly, přičemž agrární sektor se na

celkové přidané hodnotě v ekonomice podílí jen 16 - 17 procenty.

Jaká vyhlídka pro Česko?

ČR byla v poslední hodnotící zprávě tvrdě kritizována a v podstatě zařazena na konec žebříčku původních šesti kandidátů. Máme se tedy obávat toho, že s rozšířením počtu kandidátů se propadneme ještě níže? Ano i ne. Mimo jiné i z výše uvedených ekonomických srovnání plyne, že ČR má před novými uchazeči stále náskok, který nebude ve většině případů smazán ani ve střednědobém horizontu tří až pěti let. Nicméně lepší výchozí ekonomická pozice Malty a dynamicky se rozvíjející hospodářství Lotyšska nás upozorňují na to, že minimálně v těchto dvou případech musíme na cestě do EU počítat se širší a tudíž silnější konkurencí.

 

Zdroj: HN z 12. 1. 2000

Autor článku

Články ze sekce: Domovská stránka