Minimální mzdu nelze použít vždy

Ačkoli se to možná nezdá, minimální mzda jako institut  minimální přípustné odměny zaměstnanci za práci, má již dlouhou tradici. Česká republika patří k prvním zemím Evropy, kde se minimální mzda začala používat (1919) pro některé velmi málo placené profese.

Funkce minimální mzdy

Minimální mzda má ve vztahu k zaměstnancům i zaměstnavatelům dvě základní funkce, jejichž úkolem je docílení její vyvážené výše a to jak z pohledu zaměstnance, tak také zaměstnavatele, i když to není vždy jednoduché.

• Sociálně-ochranná funkce minimální mzdy má zaměstnance ochránit před chudobou a umožnit mu žít na úrovni skromné hmotné spotřeby a sociálních kontaktů. Zaměstnavatelům má ochranná funkce minimální mzdy zajistit základní rovné podmínky mzdové konkurence (má zabránit mzdovému podbízení domácích i zahraničních pracovních sil).
• Ekonomicko-kriteriální funkce minimální mzdy vytváří předpoklady pro příjmovou motivaci občanů k vyhledávání, přijetí a vykonávání pracovní činnosti, tj. pro zvýhodnění zaměstnanců prostřednictvím pracovního příjmu vůči osobám se sociálním příjmem. Pro zaměstnavatele představuje minimální mzda nejnižší úroveň nákladů na mzdy zaměstnanců.

V současné době upravuje minimální mzdu zákoník práce č. 262/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, který stanovuje základní  obecné rysy minimální mzdy a zmocňuje vládu k vydání svého nařízení (v současné době je platné nařízení vlády č. 567/2006 Sb, o minimální mzdě) pro úpravu výše a stanovení podmínek poskytování minimální mzdy.

Minimální mzda je nejnižší přípustná výše odměny, kterou je povinen zaměstnavatel poskytnout za práci svému zaměstnanci.

Zákoník práce stanoví, že minimální mzda se týká všech pracovněprávních vztahů, tj. nejen pracovních poměrů, ale nově také i právních vztahů založených dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr, kterými jsou dohoda o provedení práce a dohoda o pracovní činnosti. Nárok na minimální mzdu vzniká zaměstnanci z každého  pracovněprávního vztahu. Pokud tedy zaměstnanec uzavře s jedním zaměstnavatelem více pracovněprávních vztahů náleží zaměstnanci z každého takového vztahu nárok na minimální mzdu, bez ohledu zda se jedná o pracovní poměr na dobu určitou, nebo neurčitou. Ani pobírání dávek sociálního zabezpečení, například důchodu, nedává možnost zaměstnavateli stanovit zaměstnanci nižší mzdu než je minimální.

Výše základní minimální mzdy

Základní sazba hrubé minimální mzdy pro stanovenou týdenní pracovní dobu 40 hodin činí 48,10 Kč za hodinu nebo 8 000 Kč za měsíc.

Ne ve všech činnostech a ne všichni zaměstnanci mohou mít týdenní pracovní dobu stanovenou na 40 hodin týdně. Například mladiství zaměstnanci, tj. osoby do 18 let,  mohou mít týdenní pracovní dobu maximálně 30 hodin týdně a také například  zaměstnanci pracující v podzemí nebo v nepřetržitých, třísměnných nebo dvousměnných provozech mají zkrácenou týdenní pracovní dobu, která nesmí přesáhnout 37,5 hodiny týdně, u pracovníků s dvousměnným provozem 38,75 hodin týdně. Mimo tyto zákonem omezené délky pracovní doby může zkrácení stanovené pracovní týdenní doby stanovit také kolektivní smlouva nebo vnitřní předpis. Aby tito zaměstnanci nedopláceli na to, že je jim z nějakého důvodu zkracována týdenní pracovní doba, minimální mzda se v těchto případech zvyšuje úměrně ke zkrácené stanovené  pracovní době. Zaměstnanec má tak stanovenu stejnou výši minimální týdenní mzdy, respektive měsíční mzdy bez ohledu na stanovenou délku pracovní doby.

Příklad: Zaměstnanci, který má například zkrácenou týdenní pracovní dobu na 37,5 hodiny týdně v důsledku práce v nepřetržitém provozu, bude náležet minimální mzda ve výši 51,30 Kč za hodinu, nikoli 48,10 Kč za hodinu, což odpovídá 40-ti hodinovému pracovnímu týdnu.

Ovšem toto neplatí v případech, kdy má zaměstnanec sjednánu kratší pracovní dobu (§ 80 zákoníku práce). V těchto případech  přísluší zaměstnanci minimální mzda, která odpovídá této kratší pracovní době – sazba minimální mzdy se úměrně sniží k odpracované době.

Příklad: Pokud organizace se 40-ti hodinovou stanovenou týdenní pracovní dobou, zaměstná zaměstnance  pouze na 30 hodin týdně, bude tomuto zaměstnanci náležet minimální mzda pouze ve výši 6000 Kč měsíčně.

Minimální mzda může být ještě ponížena

Existuje řada případů, ve kterých může zaměstnavatel sazbu minimální mzdy zaměstnanci ještě snížit. Tyto případy jsou taxativně vyjmenovány ve vyhlášce 567/2006 Sb. Podle míry vlivů omezujících pracovní uplatnění zaměstnance činí hrubá minimální mzda:

• 90 % (tj. 7 200 Kč, resp. 43,30 Kč/hod.) základní sazby minimální mzdy, jde-li o první pracovní poměr zaměstnance
  ve věku 18 až 21 let, a to po dobu 6 měsíců ode dne vzniku pracovního poměru,
• 80 % (tj. 6 400 Kč) základní sazby měsíční minimální mzdy, jde-li o mladistvého zaměstnance,
• 75 % (tj. 6 000 Kč, resp. 36,10 Kč/hod.) základní sazby minimální mzdy, jde-li o zaměstnance, který je poživatelem částečného invalidního důchodu,
• 50 % (tj. 4 000 Kč, resp. 24,10 Kč/hod.) základní sazby minimální mzdy, jde-li o zaměstnance, který je poživatelem plného invalidního důchodu, nebo o mladistvého zaměstnance, který je plně invalidní a nepobírá plný invalidní důchod.

Podnikatelská a nepodnikatelská sféra

Odměňování v podnikatelské a nepodnikatelské sféře se poněkud liší. Přesto pro obě tyto sféry je minimální mzda důležitým pojmem. Minimální mzda platí jako jediná mzdová veličina pro zaměstnance v organizacích podnikatelské sféry, v nichž se uplatňuje kolektivní vyjednávání o mzdách. V jednotlivých kolektivních smlouvách lze dohodnout minimální mzdu vyšší než stanovuje nařízení vlády o minimální mzdě.
V nepodnikatelské sféře a organizacích podnikatelské sféry, ve kterých není uzavřena kolektivní smlouva nebo nejsou mzdové podmínky v kolektivní smlouvě sjednány, platí vedle minimální mzdy ještě nejnižší úrovně zaručené mzdy. Nejnižší úrovně zaručené mzdy jsou odstupňovány podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti vykonávaných prací do 8 skupin. Nejnižší úroveň zaručené mzdy pro 1. skupinu prací je shodná s výší minimální mzdy. Přehled výše zaručené mzdy podle skupin prací uvádí nařízení vlády 567/2006 Sb.
V nepodnikatelské sféře (veřejných službách a správě) se uplatňuje vedle minimální mzdy a nejnižších úrovní zaručené mzdy systém platových tarifů.

Minimální mzda v Evropské unii

I když Evropská unie zasahuje do mnoha oborů, problematika minimální mzdy je ponechána v kompetenci jednotlivých členských států. Ve 20 z 27 zemí Evropské unie je tak minimální mzda stanovena přímo zákonem.

Závěrem

Minimální mzda jak již bylo řečeno výše je nejnižší přípustná výše odměny.  Ovšem není možné ji bez omezení uplatnit všude a vždy. Pokud například organizace podnikatelské sféry nemá sjednány mzdové podmínky v kolektivní smlouvě, musí kromě minimální mzdy  brát v úvahu ještě zaručenou mzdu.  Zaručená mzda tak zajišťuje, aby pracovník vykonávající složitější práce nebyl odměňován pouze minimální mzdou. Rozdělení podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti vykonávaných prací do 8 skupin je uvedeno v příloze nařízení 567/2006 Sb.