Být úspěšný tvoří jádro motivace všech velkých lidských vzepětí ať u jednotlivce pro nejrůznější obory lidské činnosti či pro dílčí komunity, pospolitosti, společenství, národy nebo civilizace. Dosažení této mety je honorováno jak vysokým sociálním statusem hrdiny vnášejícím do života lidí pocit smysluplnosti, kvality jejich života tak rovněž i paretovskou odměnou pro tolik potřebné jištění existence. Nejlepší tenista světa v daném roku získá jak slávu, tak pravděpodobnost nejvyššího ročního příjmu. Totéž platí o zpěvácích, módních návrhářích, ale i lídrech oborů v jakémkoliv okruhu podnikání. Je proto samozřejmé, že teoretická stránka podstaty úspěšnosti se stala úhelným kamenem teorie managementu. Ještě samozřejmější je skutečnost, že na tomto atraktivním tématu parazituje spousta manipulátorů, šibalů, šarlatánů či naivních prosťáčků. Na nejfrekventovanější otázku, hledající způsob, jak dosáhnout zlepšení své existence nabízejí odpověď ze všech myslitelných koutů lidského myšlení. Ať mají tyto rady racionální či iracionální jádro, většinou se shodují na dvou vzájemně provázaných charakteristikách: Asymetrii ideje a symetrii zdroje neboli chytré, nevšední nápady a vysokou integraci motivovaných prosazovatelů. Tyto charakteristiky definují spirálový růst úspěšnosti, který je důsledkem rostoucího potenciálu úspěšnosti – symetrie vůle dosáhnout tento růst i asymetrie nevšedních idejí. Stejnou zákonitostí se řídí spirálový růst teritoria dospívajícího medvěda jako i zákaznického prostředí podniku s rostoucí excelencí potenciálu úspěšnosti. Tato zákonitost asymetricko-symetrického spirálového růstu se prosadila při růstu spirálových galaxií stejně jako při růstu človíčka v lůně matky. Podmínkou tohoto růstu je dosažení kriticky nadprůměrné míry uspořádanosti stavů neboli kritická entropická mezera (asymetrie) a kritická, nadprůměrná míra nahromaděné růstové energie (symetrie). Průměrnost nepřináší efekt spirálového růstu v žádné oblasti růstu. Kritická nadprůměrnost charakteristik asymetrie a symetrie umožňuje spirálový růst a naopak kritická podprůměrnost přináší spirálu úpadku. To je důvod, proč se v moderním managementu úspěšně prosazují názvy metod vyjadřující tuto kritickou úroveň asymetricko-symetrické podstaty úspěchu. V období manažerské revoluce transformující člověka (poslušný prostředek) na člověka (odpovědný zdroj) definoval pojem excelence Tom Peters jako požadovanou míru výjimečnosti pro spontánní růst bohatství. V současném období kraluje v beletrii úspěšnosti strategie modrého oceánu od W. Chan Kima a Renée Mauborgna, která hledá žádoucí míru asymetričnosti strategického myšlení po vytvoření svrchovaného tržního prostoru vyřazující konkurenci. Být výjimečný umožňuje být účastníkem spirálově rostoucí paretovské 1. ligy, kde 20% účastníků získá 80% bohatství jak v kvalitě, tak jištění existence. Dosáhnout tohoto stavu spontánně narůstajícího přílivu bohatství vyžaduje respektovat a využívat základní zákonitost spirálového růstu, která říká, že pravděpodobnost pozitivní fluktuace narůstá s mírou vzdalování od rovnovážného stavu. Rovnovážný stav je stav smrti, v níž je nulová jak asymetrie entropické mezery, tak energetické symetrie neboli neexistují žádné energetické gradienty, které by udržovaly jakékoliv funkce systému. Vzdalováním od této rovnovážné smrti lze dospět k průměrnosti fungování, v níž dílčí vzájemně závislé proměnné úspěchu: prostředek, zdroj, pásmo práce, prostředí a čas vytvářejí souhru průměrné kultury činné rovnováhy. Tato kultura plní úlohu udržovatele dynamické stability průměrné vzdálenosti od rovnovážné smrti a má ochranné mechanismy proti jejímu narušování. Chceme-li dosáhnout výjimečnosti, excelence spirálového růstu, nutno odpor průměrné kultury činné rovnováhy prolomit a pokračovat dál až ke kritickému = startovnímu bodu spirálového růstu. Podkročení či přílišné překročení tohoto kritického bodu spirálový růst nenastartuje. Být úspěšný znamená nejen vybřednout z průměrnosti, ale i zároveň nepředbíhat dobu a její potřeby. Poznat a využít všechny zákonitosti v kvalitativním i kvantitativním vyjádření natolik, aby bylo možné určit v jaké míře je ta která závisle proměnná úspěchu kultury činné rovnováhy rozvinutá neboli vzdálena od kritické = startovací úrovně je diagnostickou úlohou spirálového managementu. Druhou úlohou je využití všech zákonitostí dílčích proměnných úspěchu k jejich rozvoji až na startovní čáru dynamiky spirálového růstu bohatství. Prakticky to znamená zvyšovat efektivnost proudnice změn podmiňující šanci na vytvoření a realizaci výjimečné = asymetrické ideje změny jako prostředku úspěchu. Chytrý nápad nepotká nemotivovaného pracovníka a proto nutno zvládat zákonitosti evoluční energetizační matice kultivující sociální kapitál neboli lidí jako zdroj. Spojení prostředku a zdroje definuje potenciál úspěšnosti jednotlivce, jehož transformace na práci probíhá v nastaveném pásmu práce, jehož normativy a hodnoty určí efektivnost této transformace. Základní podmínkou spirálového růstu je vztah komplexity vnitřního prostředí k turbulenci prostředí vnějšího. Pokud je komplexita vyšší než turbulence, spirálový růst může probíhat; při opačném poměru se bude spíše odvíjet spirála úpadku. Pro šanci růstu v budoucnosti je nutno zvládat nejen zákonitosti časového úseku, ale i nahodilosti časových okamžiků, jejíchž záludnost může pohřbít ambice každého účastníka soutěže s málo rozvinutými charakteristikami ostatních proměnných úspěchu. Souhra zákonitostí těchto vzájemně závislých proměnných úspěchu vytváří jak růstové síly pro všechny tři složky bohatství, tj. jištění, kvalitu i časové trvání existence, tak otáčivé síly komplementárně působící komplexity, turbulence a principu neurčitosti. Rozvoj proměnných úspěchu umožňuje využití, tj. spřátelení hnacích sil zákonitostí spirálového růstu, což umožní přenést dřinu růstu na ně a těžit z jejich souhry = synergie ve smyslu hesla: „Kdo se dře, ten se udře, kdo si hraje, ten vyhraje.“ Podstatu spirálového managementu proto tvoří jak diagnostika míry využití hnacích sil dynamiky spirálového růstu, tak praxe jejich efektivnějšího zapojení pro přiblížení ke startovní čáře spontánního růstu. Co znamená spřátelení se s přírodními zákonitostmi dílčích závisle proměnných úspěchu pro odstranění dřiny lze ilustrovat na příkladu evoluce rozvoje stromů. Stěžejní problém čerpání vody do výšky proti zákonu gravitace neřešila evoluce metodou dřiny, tj. pomocí čerpadel vyžadující dodávku energie, ale protisměrně působící přátelskou zákonitostí kapilárního vzlínání vody. Ne jinak se rozvíjela evoluční spirála i u jiných druhů rostlin a živočichů, neboť ke každé zákonitosti blokující dynamiku spirálového růstu lze nalézt řadu zákonitostí jeho dynamiku posilující. Život je vynalézavý jak z problémů učinit příležitosti. Spirálový management je proto nejen naukou o zákonitostech úspěchu, ale i o zákonitostech jak tento úspěch dosáhnout a to cestou maximální angažovanosti hnacích sil těchto zákonitostí.