Téma týdne: Lisabonská smlouva
Ve včerejším článku Cesta k Lisabonu jsme si přiblížili události, které vedly k přijetí nové Lisabonské smlouvy. Nyní se zaměříme na novinky, které tato smlouva přináší.
Za jeden z hlavních přínosů smlouvy můžeme považovat vymezení pravomocí mezi Evropskou unií a jednotlivými členskými zeměmi. Ty jsou nově definovány jako výlučné pravomoci EU, koordinační a doplňkové aktivity EU, kde EU může pouze podporovat politiky členských zemí a pravomoci sdílené.
Transparentnost a posílení demokracie
Silnější pravomoci získá díky nové smlouvě Evropský parlament. Procedura spolurozhodování je rozšířena na více oblastí a nově je nutný souhlas této instituce k podpisu všech mezinárodních smluv. Pozice Parlamentu je upevněna i v oblasti schvalování rozpočtu. Nově vzrostou kompetence jednotlivých národních parlamentů, které budou představovat strážce subsidiarity a dohlížet tak na legislativu EU zda-li je v souladu s tímto principem. Za novinku spadající pod tuto oblast můžeme označit oficiálně uznanou možnost vystoupení země z Evropské unie.
Větší efektivita institucí
Smlouva nově zavádí funkci předsedy Evropské rady, kterou doposud de facto zastával premiér či prezident (v případě Francie) aktuálně předsedající členské země. Výraznější změny se týkají rozhodování v Radě EU. Lisabonská smlouva rozšiřuje počet oblastí ve kterých se nově bude hlasovat kvalifikovanou většinou a nikoliv jednomyslně jako doposud. Hlasování kvalifikovanou většinou se tak stává primárním způsobem hlasování. S platností od roku 2014 dojde ke změně v určení kvalifikované většiny, a to ve způsobu jeho výpočtu na základě tzv. dvojité většiny. Ta je podmíněna souhlasem 55 % členských zemí, které musí reprezentovat alespoň 60 % obyvatel EU. Jednomyslné hlasování zůstává zachováno například v oblasti daní, sociálního zabezpečení, zahraniční politiky atd. Díky Lisabonské smlouvě nedojde ke snížení počtu komisařů, každá země tak nadále bude mít „svého“ komisaře. Novinku představuje pravomoc předsedy Komise odvolávat jednotlivé komisaře.
Práva a hodnoty
Listina základních práv a svobod se stává součástí primárního práva EU. Právně závazná Listina tak stanovuje základní práva v těchto oblastech: důstojnost, svoboda, rovnost, solidarita, občanská práva a soudnictví.
Důraz je kladen taktéž na solidaritu mezi jednotlivými členskými zeměmi, a to zejména v případě teroristického útoku, živelných katastrof či energetických problémů.
EU a globální scéna
Dlouhodobým cílem EU je jednotné vystupování na mezinárodní scéně. Lisabonskou smlouvou získává EU mezinárodní právní subjektivitu. Unie tak bude moci uzavírat mezinárodní smlouvy a sama být členem mezinárodních organizací. Nově vznikne post vysokého představitele pro zahraniční a bezpečnostní politiku, který bude současně zastávat funkci místopředsedy Komise. Jeho hlavní náplní práce bude zodpovídat za soudržnost vnější politiky EU, k tomu mu bude poskytovat podporu Evropský útvar.
Výše uvedený výčet změn není zcela vyčerpávající, ale představuje spíše seznámení s hlavními novinkami. Kontroverzi vyvolává nová funkce vysokého představitele pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku ve kterém někteří vidí „prezidenta EU“. Dalšími kontroverzními body jsou smluvní kodifikace Listiny základních práv a svobod a rozšíření počtu oblastí ve kterých se hlasuje kvalifikovanou většinou. Je třeba si však uvědomit, že pokud má uskupení 27 zemí nějakým způsobem fungovat, jsou kompromisy bohužel nevyhnutelné.
