Optimismus fondů, ale jen před Obamovou sprchou

To vše zřejmě na vlně optimismu trhů – ta ale trvala jen do okamžiku, než regulační návrhy prezidenta Obamy zalily akcie krví.

Klid ve fondech

K jednotlivým druhům fondů není vlastně příliš co dodat, peněžní trh je stabilizovaný, dluhopisový jakbysmet, smíšené fondy se snad dostávají z propasti neobliby, zajištěné nemusely vyrovnávat žádný odliv způsobený ukončováním investičního období. Nu a ani ty akciové zatím neabsorbovaly nejhorší třídenní – více než 5% – propad amerických akcií od loňského předjaří.

Prolomení růstového trendu?

Evropa zatím vyklesává pomaleji, ale kde najde dno, je také ve hvězdách. Nu a Praha do toho po chvíli váhání praštila –2,7 % až v pátek. Páteční večer ovšem Wall Street dále krvácela, takže se nakonec indexy zhroutily a jako záchranného lana se zachytila supportu trendlinky S&P u 1090 bodů (tam byl naposled v půli listopadu). Další pokles v tomto týdnu by již mohl znamenat zlomení celého růstového trendu.

Na druhou stranu by mohlo dojít k určitému uklidnění, protože po Obamově dryáčnickém projevu jsou slyšet už i rozumnější vyjádření. Například říci obecně, že bude bankám zakázáno obchodovat na vlastní účet připomíná spíš Lenina než prezidenta USA. O tom, že právě demokraté za Clintona zrušili staré dobré rozdělení bank na investiční a komerční, se však pan prezident nezmínil.

Obamova bankovní reforma

Že by nakonec nemuselo jít o totální nákazu socialismem a jak tedy vypadá realita, naznačil spíš Larrry Summers, předseda Národní ekonomické rady prezidenta Obamy, který v rozhovoru pro CNBC uvedl, že na návrhu kroků bankovní reformy (představené právě Obamou) pracoval spolu s ministrem financí. Jedná se podle něj o tři kroky: Omezení aktivit v oblasti proprietary tradingu bank, který nemá souvislost s obchody pro klienty; omezení možností bank provozovat hedge fondy a private equity společnosti a omezení týkající se fúzí a akvizic.

Slyšme, slyšme: omezení!!! Jinými slovy „pravidla“ nebo určení limitů – to je v pořádku, dokonce žádoucí! To ovšem už není populistický blábol, takže neztrácejme naději, Larry Summers není nikdo, kdo právě slezl z ekonomického stromu.

Ale stále se pohybujeme na tenkém ledě – jak už Benjamin Franklin napsal: „Ti, kdo by se byli ochotni vzdát velké svobody za trochu dočasného bezpečí, si nezaslouží ani svobodu, ani bezpečí.“ Na to však široko daleko upozorňuje jen prezident malé země, naštěstí té naší.