Eurozóna prožívá období dlouhodobě nízkých úrokových sazeb, které však brzy skončí. I z tohoto důvodu je nezbytné, aby fiskálně nedisciplinované země řešily své problémy neodkladně. Jednotná evropská měna si v poslední době prochází nejsložitějším obdobím od počátku své existence. Fiskální nedisciplinovanost některých členských zemí eurozóny vyvolává spekulace ohledně budoucnosti této měny a udržitelnosti projektu jednotné evropské měny. Které faktory budou nejvíce ovlivňovat vývoj této měny v nejbližší budoucnosti?
Představme si člověka, který žije dlouhodobě na dluh. Dále předpokládejme že naše fiktivní osoba si neuvědomuje, že by své problémy měla řešit než bude pozdě a dále se zadlužuje. Za každý svůj další úvěr však musí zaplatit více a více, až jednoho dne není nikdo kdo by této osobě půjčil. Jediné co ji v této situaci zbývá je maximálně omezit své výdaje, prodat svůj majetek a začít splácet své dluhy. Případně si tato osoba najde mecenáše, který její dluhy splatí. V takovém případě můžeme očekávat že se naše osoba po určité době opět zadluží a bude spoléhat na pomoc ostatních.
Nyní si tuto situaci převeďme na úroveň celé ekonomiky. Pokud se země chová dlouhodobě fiskálně nedisciplinovaně, jednoho dne bude muset nést za své rozhazovačné chování zodpovědnost. Dříve či později. Vyšší náklady na dluhovou službu, škrty ve veřejných výdajích, zvyšování daní, pokles důvěry ze strany investorů či pravděpodobné znehodnocování kurzu domácí měny a další nepříjemné důsledky rozhazovačného chování mohou následovat. Pokud je takový „hříšník“ členem měnové unie, může se „schovat“ pod její ochranná křídla a své interní problémy přenést na ostatní země. To se nyní děje v eurozóně.
„Evropská prasátka“
Představitelům členských zemí eurozóny nyní přidělávají starosti zejména čtyři země. Ty se dočkaly označení „PIGS“, které vzniklo spojením počátečních písmen jejich anglických názvů- Portugalsko (Portugal), Irska (Ireland), Řecka (Greece) a Španělska (Spain). Všechny tyto země mají problémy se svými veřejnými financemi. Nejzávažnější je však situace v Řecku, které stojí na prahu státního bankrotu.
Problém je však v tom, že špatná fiskální situace ve výše uvedených zemích se promítá do nestabilního vývoje jednotné evropské měny. Ta musela čelit největšímu útoku spekulantů od počátku její existence. Nestabilita měny se přenáší na veškeré členské země eurozóny, a to i ty fiskálně disciplinovanější. Za nehospodárnost některých zemí tak zaplatí všichni.
Řekové si žili delší dobu nad poměry a nyní přišlo zúčtování. Pokud by země disponovala vlastní měnou, znehodnocení měnového kurzu by ji částečně pomohlo. Proto je nutné hledat řešení uvnitř ekonomiky. Do toho se však Řecku příliš nechce, navíc situace zašla tak daleko že se tato země bez pomoci bohužel asi neobejde. O tom k čemu to povede do budoucna můžeme jen spekulovat.
Další oslabování eura?
Nicméně celý problém má i další rozměr. Eurozóna prožívá období dlouhodobě nízkých úrokových sazeb, které však brzy skončí. I z tohoto důvodu je nezbytné aby fiskálně nedisciplinované země řešily své problémy neodkladně. Pokud by Evropská centrální banka začala zvedat sazby razantnějším tempem, problémy v těchto zemích by to ještě umocnilo. Na druhé straně tak v řadě zemí může dojít k inflačním tlakům díky nízkým úrokovým sazbám. Navíc s ohledem na předpokládané razantní zvyšování sazeb v USA bychom se mohli dočkat záporného úrokového diferenciálu (tj. úrokové sazby eurových aktiv by byly nižší než těch amerických), a to by vedlo k odlivu investorů z eurových aktiv a následnému znehodnocení eura. Oslabení eura by tak ještě více umocnilo inflační tlaky v některých zemích.
Situace v eurozóně je více než komplikovaná a je jasné že v blízké budoucnosti bude muset dojít ke změnám. Je otázkou jak se nestabilní vývoj eura odrazí na vývoj kurzu koruny a jaký vliv bude mít na českou ekonomiku. Co však můžeme očekávat je určitá reforma uvnitř eurozóny a tudíž menší ochotna stávajících zemí o rozšíření počtu zemí používajících euro.
