Češi a riziko seniorské chudoby

To, že stále nedošlo k reformě penzí znamená, že dnešní střední generace dosud neví, "kdo a kolik jim dá na oběd v době jejich stáří", přestože do současného systému pravidelně odvádějí 6,5 % z příjmů. Až dosud budovali své materiální zázemí a spotřebu příliš neodkládali. Míra úspor se sice v minulém roce mírně zvýšila, ale stále je minimálně o 30 % nižší než v západní Evropě.

Na stáří spoří především v rámci penzijního připojištění. Pokud by při současném nastavení měla být zachována úroveň celkového náhradového poměru (poměr průměrného starobního důchodu k průměrné hrubé mzdě v ekonomice) na úrovni 40 % až do roku 2050, dosáhl by systém k tomuto roku dluhu na úrovni 42 % HDP a ročního salda (deficitu) na úrovni 4 % HDP. To ukazuje neudržitelnost systému a potřebu snižování vyplácených důchodů. Náhradový poměr 40 %  přitom nezaručuje nijak vysokou životní úroveň, za poměrně komfortní lze považovat důchodový poměr kolem 70 %.

Co s tím?

Nechtějí–li být střední  generace stářím finančně zaskočeny, musí začít s navyšováním strategické finanční rezervy. Často se mluví o „pravidlu palce“, které říká, že na stáří máme spořit přibližně 10 % čistých příjmů. To však platí pouze v případě, že se začne včas.

Rozdíl v částce, kterou je nutné spořit v závislosti na počátku spoření a požadovaném důchodovém poměru, je značný. Pokud chceme zachovat důchodový poměr na úrovni 70 % z hrubé mzdy 30.000 Kč, potom je při spoření po dobu 35 let nutné ukládat měsíčně přibližně 1500 Kč (5 % ze mzdy) a při spoření po dobu 15 let přibližně 5720 Kč měsíčně (19 % ze mzdy). S rostoucí mzdou se pak vliv doby spoření na výši částky, kterou je nutné spořit, zvyšuje.

Tabulka: Potřebný vklad pro zachování důchodového poměru 70 %

Předpoklady: klient sám spoří na stáří pouze v rámci systému penzijního připojištění se stabilním výnosem 3 %, ostatní faktory jsou v čase neměnné (výše penzí vyplácených penzí v rámci systému důchodového pojištění, výše státní podpory u penzijního připojištění apod.).

Portfolio strategické finanční rezervy

Nestačí využívat pouze penzijní připojištění.  To je vzhledem k zákonné úpravě poměrně konzervativní. Nominální výnos v dlouhodobém  horizontu těžko přesáhne hranici 4 %. Státní podpora tento fakt příliš neovlivní. Penzijní připojištění by mělo tvořit základ naší přípravy na stáří, nemůže však být jeho jedinou součástí.

Vhodným doplňkem  jsou podílové fondy. Ty jsou nutnou nástavbou pro dosažení dostatečného  výnosu. Například výnos pravidelné investice ve výši 1000 Kč po dobu 30 let (červenec 1979 až červenec 2009) do podílového fondu navázaného na akciový index S&P 500 by při abstrakci od poplatků činil 7,16 % p.a.  Riziko načasování investice a případných tržních výkyvů eliminuje pravidelnost investice a dlouhý investiční horizont. Je také možné používat speciální fondy ( fondy životního cyklu), které v závěrečné fázi  investici ochrání.

Další produktem, který by v portfoliu  obezřetného třicátníka neměl chybět, je životní pojištění. To  ochraňuje  jeho i  jeho rodinu před životními riziky a v případě investičního životního pojištění pomáhá řešit i zajištění ve stáří.

Model portfolia

Uvažujme jedince s hrubou mzdou na úrovni 22.000 Kč a požadovaným důchodovým poměrem 70 %. Realisticky předpokládejme, že systém důchodového pojištění bude v době odchodu do důchodu schopen pokrýt pouze 30 % hrubé mzdy. Zbývá tedy dospořit částku, která umožní výplatu penze ve výši 40 % hrubé mzdy (8800 Kč). Jako věk odchodu do důchodu uvažujme 65 let, investiční horizont klienta je tedy 35 let. Aby mohla být vyplácena doživotní penze ve výši 8800 Kč z  vlastních uspořených prostředků, je nutné do 65 let naspořit přibližně 1 340 000 Kč. Tuto úsporu lze vytvořit například následujícím způsobem.

Tabulka: Model portfolia pro doživotní penzi ve výši 8800 Kč

Předpoklady: Při výpočtu penzijního připojištění počítáno se stávající úrovní státní podpory a výnosem 3 % p.a. U podílových fondů počítáno s výnosem 5 % p.a., TER 1,5 % a vstupním poplatkem 1 %. U investičního životního pojištění počítáno s výnosem 3 % p.a., krytím hlavních rizik na pojistnou částku 200 000 Kč a stávající úrovní státní podpory.

Pokud bychom uvažovali v reálných cenách, je nutné úložky pravidelně indexovat (navyšovat) o inflaci, popř. růst mzdy. Výše uvedený příklad je samozřejmě pouze orientační, lidé s vyššími příjmy, kteří začnou spořit později, budou muset odkládat mnohem vyšší částky. Portfolio strategické finanční rezervy by se  však vždy mělo skládat z výše uvedených produktů.

Portfolia se mohou u jednotlivých bank či poradců drobně odlišovat, vždy by však mělo jít o diverzifikované portfolio konzervativních (penzijní připojištění) a dynamičtějších (podílové fondy) produktů, které navíc pomáhají řešit neočekávané životní situace nejen ve stáří (životní pojištění). Důležité je začít co nejdříve. Délka času, který mají dnešní třicátníci před sebou, svádí k odkladům. To, zda se  pro  ně riziko seniorské chudoby stane skutečností, záleží i na tom, zda budou  schopni odolat pokušení odkladů.

Autor působí v ČSOB IS