Změny úrokových sazeb dělají bankám nemalé starosti

Úrokové riziko představuje riziko, že banka dosáhne ztráty díky změně tržních úrokových sazeb. Úrokovými sazbami banky úročí svá aktiva i pasiva. V aktivech jde zejména o poskytnuté úvěry klientům, nakoupené dluhopisy, vklady u jiných bank aj. Z těchto pohledávek bance plynou úrokové příjmy. V pasivech mají banky zejména vklady klientů, emitované dluhopisy nebo vklady jiných bank aj. Jedná se o závazky banky, za které banka musí platit úroky. V tomto případě se jedná o úrokové náklady.

Úrokové sazby u aktiv a úrokové sazby u pasiv zpravidla nemají stejnou výši. Úrokové sazby u aktiv jsou vyšší a úrokové sazby u pasiv nižší. Díky tomu banky dosahují úrokového zisku (úrokové marže). Úroková marže je rozdíl mezi úrokovými výnosy a úrokovými náklady, přičemž se banky snaží o to, aby byla co nejvyšší. Jedná se o nejvýznamnější zdroj bankovního zisku.

V průběhu času se však úrokové sazby mění a s ním i úrokové příjmy a náklady, což má poté dopad do úrokové marže.

Nelze jednoduše říci, jestli je pro banku výhodné, pokud úrokové sazby rostou nebo klesají. Záleží totiž na skladbě a splatnosti jednotlivých aktiv a pasiv.

Čtěte také:

• Úvěrové riziko bank se netýká pouze úvěrů
• Riziko likvidity a jeho význam v bankovní sféře

Úrokové výnosy

Vezměme si například poskytnutý úvěr. Jedná se o pohledávku banky, tudíž jí z ní plynou úrokové příjmy. Úvěr banka poskytla za nějakou sazbu, např. 5 %, se splatností 5 let. Banka tedy ví, že po dobu pěti let bude z tohoto úvěru dostávat úrokový příjem ve výši 5 % z jistiny (půjčené sumy). Za rok však úroková sazba na trhu vzroste (například tak, že centrální banka zvýšila své sazby) na 6 %. Před rokem poskytnutý úvěr tak pro banku ztrácí na hodnotě, protože teď by jej mohla poskytnout za úrokovou sazbu 6 %, to znamená, že by na něm vydělávala více. Pokud by po roce úroková sazba klesla na 4 %, byla by situace opačná.

U dlouhodobých úvěrů se proti takovému riziku banky zajišťují tím, že u nich v průběhu doby splatnosti mění úrokové sazby. Typicky u hypotečních úvěrů, u nichž s klientem sjednávají délku doby fixace úrokové sazby, což je doba, po kterou bude platit sjednaná úroková sazba. Po jejím uplynutí se banka s klientem dohodne na úrokové sazbě nové, která odpovídá aktuálním sazbám na trhu. Fixací se banka (a také klient) snaží vyhnout úrokovému riziku. Čím kratší doba fixace, tím více budou úrokové sazby odpovídat sazbám tržním. Velkou roli v tomto ovšem hrají očekávání budoucího vývoje úrokových sazeb. Jestliže banka očekává, že v budoucnosti budou úrokové sazby růst, bude klienty motivovat, aby volili krátké doby fixace. Jestliže naopak očekává jejich pokles, bude je motivovat k fixacím delším (typicky tak, že na delší doby fixace stanoví úrokové sazby nižší než na ty krátkodobé).

Úrokové náklady

Změny úrokových sazeb u nástrojů na aktivní straně bilance však pro určení úrokového rizika nestačí. Důležitá je pro banku úroková marže a ta je ovlivněna též výší úrokových nákladů. Úrokové náklady bance vznikají z nástrojů na pasivní straně bilance. Jde zejména o placené úroky za vklady (na běžných účtech, termínovaných nebo spořicích účtech aj.) nebo za emitované cenné papíry (dluhopisy, hypoteční zástavní listy) aj. Jedná se o zdroje, kterými banka financuje svá aktiva (tj. poskytuje úvěry, nakupuje cenné papíry,…). A je logické, že má zájem na tom, aby náklady na tyto zdroje byly co nejmenší. Růst úrokových sazeb bance způsobí růst úrokových nákladů, pokles úrokových sazeb naopak pro banku znamená náklady nižší.

U vkladů banka může měnit úrokové sazby velice flexibilně. Pokud tedy dojde na trhu ke změně úrokové sazby, může na to rychle zareagovat. Je to dáno tím, že vklady bývají většinou bez splatnosti (u běžných účtů tak může banka úrokovou sazbu měnit teoreticky denně). Splatnost mívají například termínované vklady, nicméně jejich objemové zastoupení nebývá velké a i tak splatnost bývá spíše krátkodobá.

U emitovaných cenných papírů je situace podobná jako u poskytnutých úvěrů, ovšem v opačném směru. Jestliže banka emituje dluhopis s úrokovou sazbou 5 % a po roce úroková sazba vzroste na 6 %, je pro ni tento zdroj relativně levnější. Pokud však úroková sazba na trhu klesne, stává se tento dluhopis jako zdroj relativně dražší.

K zajištění se používají finanční deriváty

Jak je vidět, změny úrokových sazeb ovlivňují obě strany bilance a záleží na tom, jaká je struktura jednotlivých aktiv a pasiv a jejich splatnost. Nedá se však obecně říci, jaký pohyb úrokových sazeb, zda růst nebo pokles, je pro banky výhodnější. Pro ně je totiž důležitý rozdíl mezi úrokovými příjmy a výdaji, tedy zmíněná úroková marže. Pro eliminaci úrokového rizika by bylo ideální, kdyby banky svá aktiva a pasiva sladily tak, že by byly vůči změnám úrokových sazeb imunní (tj. docházelo ke změnám úrokových příjmů a výdajů, nicméně tak, že úroková marže by byla stále na stejné úrovni). V praxi však banky k zajištění úrokového rizika využívají finanční deriváty, kterými si mohou každou otevřenou pozici uzavřít a úrokové riziko odstranit.