Je pravděpodobné, že sankce budou nově mít automatický charakter. To znamená, že jakmile se deficit rozpočtu přehoupne přes 3% hranici, na příslušnou zemi bude automaticky uvalena sankce ve výši 0,2 % HDP. Finanční krize naplno obnažila křehkost a nestabilitu měnové unie, ve které jedny členské země doplácí na fiskální nedisciplinovanost těch druhých. Tato situace je však dlouhodobě neudržitelná, a to nejen ekonomicky, ale zejména politicky. Jaká je budoucnost evropských fiskálních pravidel?
Euro spojuje i rozděluje
Měnová unie je v podstatě svazkem členských zemí. Vstup do tohoto svazku není jenom příležitost realizovat výhody plynoucí z tohoto kroku, ale zároveň se jedná o závazek. Závazek, jehož význam a důsledky si některé země ne zcela uvědomily. Závazek, který spočívá zejména ve fiskální disciplinovanosti.
Přestože má rozpočtová nekázeň primárně vliv na danou zemi, členstvím v měnové unii se však negativní důsledky přenáší i na ostatní země. Pokud se takto chová více zemí, může nestabilita ohrozit samotné fungování měnové unie. Ve snaze takovému vývoji zabránit, jsou tak ostatní země de facto nuceny hříšníkům pomoci, a to i za cenu škrtů ve vlastních rozpočtech. Ze strany nedisciplinovaných zemí dochází k morálnímu hazardu, který je však dlouhodobě neudržitelný. K této situaci došlo v eurozóně.
Čas na reformu
Německo je bezesporu nejsilnější evropskou ekonomikou a tato země je považována za „motor“ celé Evropské unie. V případě nutnosti poskytnout finanční pomoc ostatním zemím, padá největší část právě na bedra Německa. Této zemi však došla trpělivost a žádá reformu společných fiskálních pravidel tak, aby se obdobnému vývoji pro příště zabránilo.
Členské země Evropské unie se na nutnosti reformy přece jenom dohodly. Některé více a jiné méně ochotně. Konkrétní návrh reformy by měl být znám v prosinci letošního roku. Již teď je však jasné, že jednání budou více než složitá. Schválit trest de facto sám pro sebe vyžaduje značnou dávku sebereflexe a je otázkou jestli jsou na to některé země připraveny.
Ztráta hlasovacích práv?
V současné době zaznívají různé předběžné návrhy, jak by zpřísnění fiskálních pravidel mohlo vypadat. Je pravděpodobné, že sankce budou nově mít automatický charakter. To znamená, že jakmile se deficit rozpočtu přehoupne přes 3% hranici, na příslušnou zemi bude automaticky uvalena sankce ve výši 0,2 % HDP. Německo dokonce navrhlo i variantu dočasně zbavit hříšníky hlasovacích práv v institucích EU. Trest v této podobě by byl však s velkou pravděpodobností neakceptovatelným řešením.
V delším časovém horizontu se rovněž uvažuje i o sankčním postihu zemí stojících mimo eurozónu, tedy i pro Českou republiku. V současné době nám mohou být „jenom“ pozastaveny dotace z evropských fondů, nově by nám hrozila finanční pokuta.
Tlak na zpřísnění fiskálních pravidel je poměrně velký. Na to, do jaké míry bude výsledný návrh razantní, si musíme počkat do prosince. Případná změna fiskálních pravidel bude vyžadovat změnu Lisabonské smlouvy. Již nyní víme, že členské země EU se pokusí provést její změnu tak, aby smlouva nemusela být v některých zemích schvalována v referendech. Vzhledem k výsledkům předchozích referend jsou obavy na místě.
Přijetí přísnějších pravidel může mít zajisté pozitivní vliv na hospodaření evropských zemí. V současné době je to navíc krok více než nutný. Na druhé straně se však můžeme domnívat, že pokud se země samy nebudou chtít chovat hospodárně, ani hrozící sankce je k tomu nedonutí.
