Když pojištění není pojištění

Výsledky prvního pololetí pojistného trhu ještě víc prohloubily trend: celý trh je doslova vlečen jednorázovými smlouvami životního pojištění, které nejsou ani pojištěním, ani nijak efektivní investicí a které Tomáš Prouza nazval výstižně vítězstvím marketingu nad rozumem.

Jednorázové smlouvy ŽP

Zatímco předepsané pojistné běžně placených smluv vzrostlo jen nepatrně, jednorázovky přidaly o 17 % na skoro 16 miliard korun. Klienti si zejména z bankovních poboček radostně odnášejí pěkně zabaleného „vrabce v hrsti“, ve kterém si hned na počátku předplatí pojistné s investicí (pravda, často s garantovaným výnosem).

Opět méně životně pojištěných

V kmeni životně pojištěných je sice úctyhodných 6,5 milionu smluv, ale o jejich kvalitě či smyslu lze úspěšně pochybovat (pojistná částka dnes kryje nejvýš nalakování rakve). Navíc proti loňskému roku jejich počet o téměř 50 000 klesl.

Není kam spořit

Asi nejzajímavější je pohled na produkci: jednorázovky uzavřelo skoro 60 tisíc lidí (+26 %), kteří si do nich dali 15 miliard korun (+39 %) – tedy v průměru 250 000 každý.

Celý svět hovoří o nutnosti úspor, rozumní lidé si už rezervy nebo na penzi spoří i u nás už dávno. Když však něco ušetří – kam s tím? Při pohledu na úroky v bankách přejde chuť a výhodnost stavebka také končí. A chtít po našem Spořílkovi, aby šel do investic je po nedávném a znovu v současném burzovním masakru asi jako nutit ho k ruské ruletě.

Naše letošní úspory

Za první pololetí naše domácnosti uspořily dalších 56 miliard korun: 43 lidé dali na netermínované vklady, 16 právě do jednorázových pojistek a skoro 9 do penzijních fondů, naopak o 6 miliard klesly termínované vklady (z toho 5 ve stavebním spoření) a 5 miliard odešlo z fondů.
Zadlužení domácností za tuto dobu stouplo jen o necelých 21 miliard korun, přitom spotřební úvěry dokonce klesly, takže nárůst šel všechen na bydlení. V tomto pohledu pozor na často matoucí údaje z hypotečního trhu, kde banky skutečně poskytly nových hypoték za 56,4 miliard korun (s 47% nárůstem), to se ale do celkového zadlužení promítá jen zčásti, protože starší úvěry jsou průběžně spláceny.

Proti loňsku jen malé změny

Jestliže se podíváme na loňský rok, najdeme jen drobné odchylky trendů. Dominance netermínovaných účtů pokračuje, byť s trochu menší převahou (loni 48, letos 43 mld. Kč). Určité rozdíly najdeme u termínovaných vkladů, kde ustal výrazný odliv z těch čistě bankovních, ale naopak citelně zesílil ze stavebního spoření. Jestliže z termíňáků celkem za loňské první pololetí odešlo přes 10 miliard, letos zatím jen 6 miliard korun.

Nejistota fondů

Stabilní příspěvky tečou do penzijních fondů – zatím, protože jejich reforma zatím „čeká“. Jejich více než 220 miliard tedy taky čeká na další pravidla.

Poměrnou stabilitu ukazují i naše podílové fondy, kde sice v celku došlo k odlivu necelých 5 miliard korun, ale přitom jen fondy peněžního trhu ztratily přes 5,3 miliardy a zajištěné 1,5 miliardy korun – takže ty ostatní si téměř 2 miliardy připsaly. Ale srpen pro fondy jistě nebude měsícem žní.