Sedmdesátníci za kasou – odstrašující příklad

Víkend se blíží. I v letošním roce budeme odlehčovat naše jinak strohé zpravodajství oblíbenou páteční glosou.           

     Rok 2011 byl velmi úspěšný. Alespoň podle hypotečních expertů. Minulý rok si Češi nabrali hypotéky v hodnotě 117 miliard korun, a tak došlo ke 40% vzrůstu oproti roku 2010. Banky tedy slaví a připravují se na méně úspěšný rok, ve kterém předpokládají prodej hypoték v hodnotě „pouze“100 miliard korun. Zatímco se v bankách otevírá šampaňské a většina hypotečních poradců právě tráví dovolenou někde na lehátku pod palmou, Čechy čekají krušně časy. Nadšení v rodinách z nového bytu opadává. Děti právě pozvracely nový gauč, manžel nechtěně obohatil stěnu v obýváku rajským protlakem a následuje řada ženských výčitek, že to zrovna ideální byt není. A pak účty. Splátka za splátkou po dobu dvaceti pěti let. V Česku má už přes 8 % lidí problém se splácením svých závazků. Nejhůř jsou na tom lidé z Ústeckého kraje. A bude ještě hůř. V roce 2011 vzrostly osobní bankroty oproti předloňskému roku o 89 % a téměř 2500 firem zcela zkrachovalo. 

     Banky nedají hypotéku každému, hlídají si alespoň výši příjmu a důvěryhodnost klienta, ale vznikla zde dlouhá řada nebankovních institucí, které hypotéku poskytnou téměř každému. V jejich reklamních letácích naleznete věty typu: nejsme tak přísní jako banky nebovlastní bydlení do 24 hodin. U některých vysokých půjček nemusíte dokládat výši příjmu ani vysvětlovat, na co peníze chcete. Stačí vyplnit formulář on-line a máte během několika hodin na účtě několik stovek tisíc korun. Moje kamaráda mi nedávno volala se záchvatem smíchu, protože jedna menší česká banka jí e-mailem poslala nabídku na půjčku ve výši 250 tisíc korun. A proč ne? Jediný zádrhel je v tom,  že se už přes rok její účet pohybuje mírně nad hranicí 500 korun a minulý týden si musela půjčit od svých rodičů na splátku vysavače. Peníze jsou všude, stačí jen dvakrát kliknout myší, a máte je doma. Ovšem následky se dostaví.

     Například: je rok 2008 a manželé se rozhodnou vzít si hypotéku. Vyberou si byt  3 + 1 za tři miliony korun. Splácejí 25 let a přesně za tu dobu přeplatí byt o průměrně 1,5 milionu. Hodnota bytu v té době může klesnout na jeden milion. Ale to je jedno. Málokdo splácí 25 let byt proto, aby ho mohl prodat. Chce v něm bydlet, chce prožít důchod ve vlastním. A to je důvod, proč se lidé do těchto adrenalinových splátek pouštějí. Deregulace nájmů vedla majitele domů k tomu, aby nájmy zvedly na maximum. Běžně se tedy stává, že důchodce se svým příjmem 9 tisíc měsíčně platí za byt 10 tisíc měsíčně. A tak si k důchodů místo procházek po parku a krmení holubů musí vzít brigádu. Tyto odstrašující příklady sedmdesátníků, kteří pracují v Kauflandu u pokladen nebo uklízejí v kanceláři, jsou tak hrozivé, že dnešní lidé si raději pořádně máknou, jen aby bydleli ve svém.  

     Samozřejmě, že „bydlet ve svém“ je ideální, ovšem je tu další problém— rozvodovost. 86,1 procent lidí, kteří se vezmou, se vzápětí rozvedou, tedy devět manželství z deseti. Analytici to spočítali a psychologové dodávají, že rodiny na sebe prostě nemají čas. A co dělají? Splácejí hypotéky.