Největší očekávání jsou spojována s Evropskou centrální bankou (ECB) po té, co její president Mario Draghi svými komentáři otevřel dveře k dalšímu nákupu periferního dluhu. Alespoň tak si to býci na Wall Street přeložili. Španělské výnosy v reakci v závěru minulého týdne propadly skoro o jeden procentní bod.
Zdá se, že ECB ale znovu nemluví jednotným hlasem a potenciál pro zklamání v tomto týdnu není vůbec malý. Zajímavé je, že ačkoliv má president Draghi pro další intervence pravděpodobně (morální) podporu kancléřky Angely Merkelové, německá Bundesbanka z dalšího upouštění páry z pod hrnce nadšená není. Na posledním zasedání ECB se navíc žádná mimořádná opatření ani neprobírala. Šéf Bundesbanky Jens Weidman se asi i proto chce před čtvrtečním zasedáním sejít s presidentem Draghim a trochu si vyjasnit postoje.
Čistě technicky je sice možné, že by německé křídlo v ECB bylo přehlasováno.
Pravděpodobnější je ale asi postupná eskalace tlaku na německé centrální bankéře, který může vyústit v kompromisní řešení. To by mohlo počítat se společnými nákupy periferních dluhopisů z kapsy ECB a záchranného fondu EFSF. Španělsko, případně Itálie, by ale o takovou pomoc z EFSF musely napřed požádat, a to se zatím podle německého ministra financí nestalo.
Je tak docela pravděpodobné, že ECB v tomto týdnu ještě trhům nic revolučního nepředstaví a rozběhnuté býky trochu zbrzdí. I ze strany amerického Fedu lze zatím očekávat pouze horlivé debaty o dalším uvolňování měnové politiky, ale k akci pravděpodobně dojde až na podzim. A Česká národní banka? Ta by sice s novou prognózou v ruce sazby snižovat mohla, ale má ve svých řadách zarputilé odpůrce dalšího uvolňování měnových šroubů. Navíc jedna z největších holubic, guvernér Singer, bude na dovolené. Optimismus před sérií zasedání centrálních bank se tak v průběhu týdne může proměnit na hořkou vzpomínku.
Jan Bureš, Hlavní ekonom Era Poštovní spořitelny
