Téma týdne: Jak se žije v Evropské unii
Evropa se vždy vyznačovala vyšší sociální ochranou svých občanů. Díky evropskému sociálnímu modelu mají občané přístup k jedné z nejsilnějších sítí sociálního zabezpečení na světě. Cílem evropské sociální politiky a politiky zaměstnanosti je prosazování všeobecně přijatelné kvality života a životní úrovně. Vychází se přitom z předpokladu, že solidarita mezi občany je nezbytná pro stabilní společnost. EU se přitom nezabývá sociální politikou a politikou zaměstnanosti sama, ani za ni nenese výhradní zodpovědnost. Za sociální politiku v jádru nesou odpovědnost členské státy.
A co nám EU vůbec zajišťuje v rámci jednotné politiky?
K zabezpečení dostatečné sociální ochrany slouží ustanovení Společenství o sociálním zabezpečení, která jsou obsažena v nařízeních č. 1408/71, 574/72 a 859/2003. Uvedená nařízení poskytují v oblasti sociálního zabezpečení praktická řešení většiny problémů spojených s pohybem osob mezi jednotlivými státy. Tyto ustanovení chrání pouze osoby, které jsou státními příslušníky členských států EU (nebo také EHP) či jejich rodinnými příslušníky.
Oblasti na které se vztahují:
-
Nemoc a mateřství
-
Pracovní úrazy
-
Nemoci z povolání
-
Dávky v nezaměstnanosti
-
Dávky v případě invalidity
-
Starobní důchody
-
Rodinné dávky
-
Dávky pro pozůstalé
-
Pohřebné
Důležité je si uvědomit, že občan je vždy sociálně pojištěn v zemi, kde vykonává pracovní činnost. To platí pro zaměstnance i samostatně výdělečně činné osoby. Právní předpisy sociálního zabezpečení země, v níž je občan pojištěn, zpravidla zaručují stejná práva a povinnosti, jaké mají státní příslušníci této země. To znamená, že nároky na dávky nemohou být zamítnuty pouze z důvodu, že žadatel není státním příslušníkem daného státu. Více o právech a povinnostech jste se dozvěděli v článku Práva a povinnosti občana ČR pracujícího v EU.
Nárok zaměstnance na starobní důchod
Starobní důchody jsou již tradičně nejdůležitější dávkou sociálního zabezpečení. Představují obrovský mandatorní výdaj ze státního rozpočtu. Už jen proto je problematika budoucího penzijního systému, který se potýká s nepříznivou demografickou situací, často diskutovaným tématem.
Při pohybu pracovníků po EU platí, že záznamy o pojištění musí být uchovány až do doby, kdy zaměstnanec dosáhne důchodového věku. Pokud byla dotyčná osoba pojištěna alespoň rok, má daný stát povinnost výplaty poměrné části starobního důchodu po splnění věkové hranice nároku. Výše důchodu přitom závisí na legislativě daného státu. Zpravidla závisí na výši výdělku a době pojištění.
V případě, že v některé členské zemi byl občan pojištěn kratší dobu, obvykle postupuje tak, že před odchodem do důchodu všechny takovéto kratší úseky pojištění připočte k době pojištění na svém území.
Pokud doba, po níž byl občan EU pojištěn v jedné zemi, není dostatečně dlouhá na vznik nároku na důchod v této zemi, budou vzaty v úvahu všechny doby pojištění splněné v jiných členských zemích.
Další finanční tipy a triky najdete na http://www.fintriky.finance.cz/.
