V glose z minulého týdne jsem zmínil, že v průběhu historie lidé pravidelně přicházejí o peníze tak, že jim je jednoduše vezme stát. Existuje nějaká více či méně reálná šance někam peníze „ulít“? Mě osobně se zamlouvají dvě zajímavé „skrýše“. První je nákup fyzického zlata či stříbra „po kouskách“, případně „pospolu“. Jde o to, že běžně lidé nemají prostředky na nákup zlata v podobě klasických prutů o 400 uncích (cena v milionech) a k malým kouskům zlata by zase zbytečně platili nejrůznější přirážky (za vyražení hezkého obrázku k příležitostem jako příjezd Jany Mráčkové do Horního Řešetlákova a podobně).
Existují ovšem služby, kdy se dá zlato koupit na splátky. Posílají se pravidelně, například měsíčně, splátky, a když je peněz dost, dostanete do ruky (nebo vám je uložen do úschovy) fyzický kus zlata – slitek. U jiných typů služeb si zase několik lidí koupí zlato dohromady, to je v úschově u správce a podléhá určitým pravidlům likvidity (aby se jeho vlastníci „nehádali“). Pokud jde o „vyvlastnění“, i zlato má ovšem svá úskalí. Kupříkladu kniha Investujte do zlata a stříbra (Michael Maloney) upozorňuje na to, že když dojde k radikálnímu krachu (padají měny, bankrotují státy), zlato může prudce vyrůst - a to jen vyprovokuje vlády, aby zakázaly jeho vlastnictví. Těsně před tím je podle Maloneyho nejlepší se zlata zbavit a vyměnit ho za nemovitosti (které, jak dnes víme, je nejlepší za krize nakupovat a při ekonomickém vzrůstu prodávat).
Moderním způsobem, jak se někam zdekovat se svými prostředky, je ulít je do P2P systému BitCoin. Pokud nevíte o co jde, pokusme se to ve zkratce naznačit. BitCoin připomíná moderní fiat měny tím, že není krytý reálnou komoditou, v podstatě „reálně neexistuje“ (asi tak jako papírové peníze či peníze na účtě v bance nemají žádnou hodnotu samy o sobě). Je tu ovšem rozdíl: BitCoiny se tvoří na základě matematických vzorců na některých (velmi výkonných) počítačích v síti. Neexistuje tak možnost, že by nějaká vláda peníze po libosti inflatovala. BitCoiny běhají v počítačích, které tvoří (v rámci internetu) P2P síť. Běžní uživatelé mají na svém harddisku peněženku (v podobě souboru), z této peněženky a do této peněženky převádí peníze. Na burzách (lze si je představit jako lepší diskuzní fóra) lze vyměnit BitCoiny za běžné měny (české koruny, eura, dolary...). Jednotlivé účty účastníků systému jsou označeny nějakým řetězcem, ke kterému není přiřazená reálná identita. Pokud navíc majitelé peněženek udrží svojí anonymitu důsledně onion routingem (TOR) a dalšími metodami, je vlastnictví i převod peněz zcela anonymní.
Žel, i BitCoin má své nevýhody. První je možnost krádeže. Čech Marek Palatinus, provozovatel výkonného uskupení počítačů různých lidí, které BitCoiny vytvářelo (takzvaného poolu), zjistil 1. března 2012, že ho neznámý hacker okradl o 3 000 BC (skoro 12 000 € dle tehdejšího kurzu). Útočník pronikl na hosting s peněženkou a provedl převod na svůj (anonymní) účet. Správně by ovšem uživatel měl mít peněženku zašifrovanou na flash-disku na klíčích a k internetu jí připojit jen při převodu peněz – krádeži by tak předešel. Další věc je deflace. BC je ze své podstaty deflační měnou – je-li to výhoda či nevýhoda je věc vašeho ekonomického přesvědčení. A konec konců, BC je především pokusný projekt, který zatím funguje, ale jeho budoucnost je otázkou. Problémem může být i nevratnost operací – něco jako reklamace na BC nefunguje.
A závěr? Jedině morální. Za jistých extrémních podmínek se zkrátka ztrátě veškerého majetku nelze vyhnout. Zbývají pak věci mnohem důležitější než peníze...
