...v okamžiku nejvyššího rozrušení vždy zvedal ruku se dvěma vztyčenými prsty (něco na způsob italského cornuta). Na druhé straně byl tehdy ještě mladý plzeňský advokát, který zastupoval manžela. Problémem bylo svěření dítěte do výchovy, jelikož tatínek chtěl mermomocí chlapce vychovávat sám. Případ soudila poměrně mladá soudkyně, která byla z celé věci značně otrávena. Nicméně oba advokáti se bili jako lvi, i když prakticky všem bylo jasné, že do výchovy nakonec kloučka dostane maminka. Soudkyně vedla účastnický výslech zmíněného tatínka, a protože už neměla žádné dotazy, pustil se do otázek onen karlovarský advokát, který nebohého otce nenechal vydechnout. Ptal se ho na všechno možné a pomalu si ho připravoval na závěrečnou otázku, kterou zdůraznil vztyčenou pravicí se dvěma zdviženými prsty.