Sociální dávky v Evropě pod lupou

12.03.2009 | , Finance.cz
SOCIÁLNÍ PODPORA


Sociální politika v EU je na nejvyšší úrovni na světě. Sociální jistoty v době nemoci, nezaměstnanosti, penze... Státní dávky sociální povahy navíc výrazně snižují počet “chudých“ občanů v zemi.  Jak vysoká však má být sociální ochrana?

V EU a vyspělých evropských zemích (Norsko, Island, Švýcarsko) je celkové daňové zatížení občanů výrazně vyšší (tj. včetně sociálního a zdravotního pojištění) než v ostatních vyspělých mimoevropských zemích světa. Jedním z důvodů je právě propracovaná evropská sociální politika, která v mnoha zemích narazila na své možnosti a je výrazně štědřejší. Většina Evropanů samozřejmě odvede do systému více peněz než čerpá. Ke snižování daní dochází ovšem i v Evropě, což přináší nižší finanční prostředky na státní dávky, které se v některých zemích tak alespoň nezvyšují (při inflaci tak reálně klesají).


Každý občan má jiné preference


Většina Evropanů chce, co nejvyšší sociální jistoty a  současně co nejnižší daně. Obojí mít však nelze, najít správnou hranici není snadné a zavděčit se všem nelze nikdy. Proto v Česku současně se snižující se daňovou zátěží (nejenom u daně z příjmů fyzických osob, ale i u daně z příjmu právnických osob), klesají sociální jistoty. Od letošního roku je např. délka základní podpory v nezaměstnanosti kratší o jeden měsíc (z 6 měsíců na 5 měsíců – do 50 let věku), na nemocenskou má občan nárok při splnění zákonných podmínek až od 15. dne nemoci (prvních 14 dní dostává náhradu mzdy od svého zaměstnavatele a první 3 dny nemoci nemá dokonce žádný příjem).


Evropský komfort


Sociální odpovědnost v mimoevropských vyspělých zemích světa (USA, Kanada, Japonsko, Austrálie…) leží na každém jednotlivci a jeho rodině. Na každém občanovi závisí, jak se finančně zabezpečí proti nečekaným sociálním situacím (např. kombinací několika finančních produktů). Spousta státních dávek v těchto zemích není vůbec zavedena a když tak jsou nižší. Celý sociální systém je jednodušší. Celkové daňové zatížení je zde však nižší. Občané jsou více vedeni k odpovědnosti a jenom na nich záleží, jaké pojištění si uzavřou a v jaké výši či jak se zabezpečí na stáří. Na druhou stranu na to doplácí řada občanů. Např. trvalým problémem v USA  je zdravotní péče pro zdravotně nepojištěné, kterých je více než 43 milionů. V USA tak  čím dál více zaměstnavatelů přijímá příspěvkové plány, ve kterých jsou vyčleněny částky, za které si každý zaměstnanec může nakoupit zdravotní péči. Vůbec nejštědřejší jsou systémy ve Francii, Švédsku a Dánsku. V těchto zemích se státní výdaje sociální povahy pohybují okolo 30 % k HDP. I vzhledem k propracované sociální politice je v Evropě nejméně „chudých“ na světě“.


Kdo je v EU „chudý“?


Za chudého se v EU považuje každý, jehož příjem je nižší než 60 % mediánu v zemi (v některých případech se používá průměrná mzda). V tabulce máme uveden počet chudých občanů v jednotlivých zemích před obdržením státních sociálních transferů a po jejich obdržení. Největší a nepropracovanější síť sociálních dávek je v EU poskytována ve Švédsku. Díky nim klesá „chudoba“ ve Švédsku z 28 % na 11 % (snížení o 17 %!). Švédsko totiž v minulosti usilovalo především o plnou zaměstnanost a budovalo stát blahobytu. Nejméně aktivní v oblasti státních dávek jsou: Itálie, Španělsko a Řecko, kde se počet „chudých“ díky státním dávkám snižuje pouze o 4 % a „chudý“ je po jejich obdržení každý pátý. Nejméně „chudých“ je potom v Česku, Nizozemí a Islandu, kde po obdržení všech státních dávek má příjem nižší než 60 % mediánu pouze každý desátý. Poměrně nízké jsou státní dávky i na Maltě a Kypru, kde pro tyto dvě země je charakteristické, že většina státních plateb je stanovena v paušální výši (např. podpora v nezaměstnanosti či nemocenská).


Jak podporovat mladé rodiny?


Z velké části jsou v EU, stejně jako v Česku, státní sociální dávky určeny mladým rodinám. Evropa se totiž potýká s nízkou porodností. Právě mladé rodiny, kde jeden z partnerů je na mateřské dovolené jsou často postiženy “evropskou chudobou“. Proto jsou ve většině zemí zavedeny přídavky na děti, porodné… Většinou mají na tyto dávky rodiče v EU nárok automaticky, což není motivující. Mnohem efektivnější pomoc je formou vyšších daňových slev (na děti, na manžela/ku) či nižšího sociálního pojištění na každé dítě. Aby mohl občan využít tyto úlevy, musí jeden z partnerů pracovat, což u automatických dávek není splněno. Navíc je tato forma finanční podpory mladým rodinám pro stát velice levná – nerozděluje žádné finance, úlevy si spočítají všechny OSVČ sami a za zaměstnance mzdová účetní.

Tabulka: Počet chudých občanů v Evropě (údaje za rok 2007)

Země Počet chudých občanů před obdržením sociálních dávek (v %) Počet chudých občanů po obdržení sociálních dávek (v %)
Česko 20 10
Nizozemí 21 10
Island 18 10
Slovensko 18 10
Švédsko 28 11
Dánsko 27 12
Maďarsko 29 12
Rakousko 25 12
Slovinsko 23 12
Norsko 28 12
Francie 26 13
Finsko 29 13
Lucembursko  23 14
Malta 22 14
Belgie 28 15
Německo 25 15
 EU 27  25 16
Kypr 21 16
Polsko 27 17
Irsko 33 18
Portugalsko 24 18
Estonsko 25 19
Litva 26 19
Rumunsko 24 19
Velká Británie  30 19
Řecko 24 20
Španělsko 24 20
Itálie 24 20
Lotyšsko 27 21

Prameny: Eurostat Tabelle: Armutsgefährdungsquote vor Sozialleistungen  und Armutsgefährdungsquote nach Sozialleistungen

 

Autor článku

Petr Gola

Petr Gola


Pomohl vám tento obsah? Dejte mu hodnocení:

Průměrné hodnocení: 1
Hlasováno: 3 krát

Články ze sekce: SOCIÁLNÍ PODPORA