Ostromová byla oceněna za příspěvek k otázce veřejných zdrojů a společného majetku, protože ukázala, jak lze společný majetek výhodně spravovat v rámci sdružení uživatelů. Zpochybnila tak převládající názor, podle něhož je veřejné zdroje nutno buď podřídit centrálním autoritám, nebo zprivatizovat.
Williamson pracoval zejména v oboru transakčních nákladů a ocenění dostal za teorii, v níž firmy slouží jako struktury pro řešení konfliktu. Zjistil, v jakých případech roste ochota ekonomických subjektů vést své transakce v hranicích firmy.
"V předešlých třech desetiletích tyto vlivné příspěvky vedly k přesunutí výzkumu spravovaní ekonomických zdrojů z okraje do popředí vědecké pozornosti," uvedl výbor pro udělování ceny.
Nobelova cena za ekonomii, s níž je svázána odměna deset milionů švédských korun (25 milionů Kč), byla ustavena v roce 1968 švédskou centrální bankou a nepatří mezi pět původních cen určených poslední vůlí vynálezce dynamitu Alfreda Nobela. Naprostou většinu cen za ekonomii získali američtí ekonomové.
