Každý z nás má nějakého známého, který má velké podnikatelské záměry a potřebuje do začátku kapitál. Nemusí jít ani o velkého podnikavce, třeba jde jen o kamaráda toužícího po rodinném domku, lepším autě apod. Potřebuje si tedy zařídit úvěr třeba v bance a potřebuje ručitele. Zajde tedy za některým ze svých přátel. Vyhoví mu?
Určitě vyhoví! Jsou přece přátelé a jde jen o formalitu kvůli bance. Ale promyslel si to kamarád-ručitel pořádně?
Co je to ručení
Ručení je specifický právní vztah (upravený občanským i obchodním zákoníkem). Pro jeho vyjasnění je nutné představit si trojúhelník mezi dlužníkem, věřitelem a ručitelem. Ručení vzniká jako vztah „přilepený“ k původnímu vztahu mezi dlužníkem a věřitelem. Ze zákona je vyžadována písemná forma. Jeho smyslem je poskytnout věřiteli příjemný pocit jistoty, že o peníze, které dlužníkovi půjčuje, nepřijde nadobro.
Ručitel totiž na sebe bere povinnost věřiteli vše vrátit, pokud to neudělá dlužník. Slibuje tedy, že za určitých okolností zaujme dlužníkovo místo a že věřiteli dluh vyrovná ze svého majetku.
Jak z toho ven
Mnohokrát se stává, že nakonec potenciální ručitel známému vyhoví a později lituje. Cesta ven z takového závazku je totiž velmi problematická.
Celá situace může samozřejmě skončit „happy endem“, kdy se na dlužníka obrátí věřitel a požaduje vrácení půjčené peněžní částky a dlužník bez zbytečných okolků svou povinnost splní. Spolu se zánikem původního dluhu tak zaniká i ručitelský závazek. Všichni odcházejí spokojení.
Bohužel to byl pouze ideální stav a ideální je v životě jen máloco. Pokud věřitel písemně vyzve dlužníka ke splnění dluhu (pokud se vztah řídí obchodním zákoníkem, pak není písemná výzva nutná, pokud je zřejmé, že dlužník dluh nesplní) a ten tak neučiní, přesouvá se tato povinnost na ručitele. Z takové situace je pouze jediný únik a to tehdy, když věřitel sám zavinil, že dlužník nemohl svůj dluh splnit. Pak může ručitel plnění odepřít. Jinak má smůlu a musí dostát svému závazku.
Tím by tedy byl uspokojen věřitel. Zůstává však ručitel, který přišel o určitou sumu peněz a teď je bude chtít zpátky. Jaká je však pravděpodobnost, že své peníze dostane od dlužníka, který je nebyl schopen vydat svému původnímu věřiteli? Ručitel se tedy stává novým věřitelem a musí se svým známým-dlužníkem nějak vypořádat.
Mohlo by se stát, že dlužník uvedl nejdřív ručitele v omyl, třeba mu navykládal lži o svém majetku a finančních možnostech a tak jej nalákal k upsání se na smlouvu. Kdyby se pak chtěl ručitel bránit plnění dluhu s tím, že byl oklamán, nemá to na jeho závazek žádný vliv. Ručení je totiž vztah mezi věřitelem a ručitelem a nelze se z něj tedy vyvázat důkazem o nepravdivých tvrzeních dlužníka.
Stejné odůvodnění má řešení situace, kdy do dluhů zasáhne událost nezávislá na vůli účastníků. Ručitele z jeho závazku nevysvobodí dokonce ani smrt dlužníka. Jestliže by k ní došlo, přechází dluh na jeho dědice. Ti však odpovídají za dluh zemřelého pouze do výše nabytého dědictví. Jinak je to u ručitele, kterému zůstává povinnost splnit celý dluh nebožtíka. V této věci dříve nepanovala úplná shoda mezi soudy, ale Nejvyšší soud debaty ukončil a vyslovil tento názor.
Vlastní úvěr? Těžko
Být ručitelem tedy není úplně jednoduché postavení jen tak pro formu. Když si navíc takový ručitel potřebuje sám pro sebe půjčit v bance, tak je již posuzován jako žadatel s možnou povinností platit dluh jinde. Jeho postavení je pak zhoršeno právě o ručitelský závazek.
Vzhledem k tomu, jak je ručení a vymanění se z něj problematická záležitost, je nutné si velmi dobře rozmyslet předem, zda a komu ručit.
