Přestaňte svým zaměstnancům říkat, co mají dělat

...seděl. Krejčí si pak označil, jak oblek upravit, ale otcovi se jeho návrhy nelíbily. Krejčí se dal znovu do práce, ale otec byl opět nespokojen. Tak to šlo dál. Až teprve asi po půl hodině souhlasně pokývnul a můj oblek mohl být upraven tak, aby mi seděl. Výběr obleku jsem vnímal jako důležitou událost, která ze mě dělala muže. Následné měření bylo ale unavující. Když jsme se vraceli domů, zeptal jsem se otce, proč krejčímu prostě hned neřekl, co má udělat. Byl totiž majitelem textilní továrny. On odpověděl: „Kdybych krejčímu řekl, co má udělat, udělal by to. Pokud by ti pak ale oblek neseděl, řekl by, že dělal jen to, co jsem mu řekl. Když mu ale pouze popíšu, čeho chceme dosáhnout, je on zodpovědný za to, jaký bude výsledek.“ Na tuhle lekci z toho, jak důvěřovat zkušenostem a dovednostem ostatních, jsem nikdy nezapomněl.