Pracovní úrazy patří poměrně často k složité právní tématice projednávané v soudních síních, kdy v případech těžších pracovních úrazů, si nepřeje nikdo nést odpovědnost a povinnost hradit statisícové odškodnění škody na zdraví. Dnes si představíme zajímavý a složitý případ z pohledu Nejvyššího soudu České republiky.
Sportovní hry plněním pracovních úkolů?
Zaměstnanec podal žalobu pro odškodnění bolestného a náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti s argumentací, že se z rozhodnutí vedení společnosti účastnil sportovních dnů organizovaných holdingovou společností. Kromě prezentací a meetingů se konal další den nohejbalový turnaj, kterého se účastnil rovněž zaměstnanec. Při finálovém zápase došlo ke zranění zaměstnance. Soud prvního stupně žalobu zamítnul s poukazem, že vyslání na sportovní hry nebylo plněním pracovních úkolů. Ačkoliv byl zaměstnanec vyslán na tyto sportovní hry služebním vozem na základě cestovního příkazu.
Karta se obrací…
Odvolací soud naopak žalobě vyhověl a poukázal na skutečnost, že za plnění pracovních úkolů se považuje taktéž jiná činnost konaná na příkaz zaměstnavatele. A pokud zaměstnanec tuto jinou činnost činí a utrpí při jejím výkonu úraz, nelze jeho postavení chápat jakožto méně příznivé a jedná se o pracovní úraz. Odvolací soud poukázal, že není významný důvod nebo pohnutka, tj. např. konání této činnosti pro udržení dobrých vztahů se zaměstnavatelem. V dovolání k Nejvyššímu soudu bylo mimo jiné argumentováno, že se jednalo o společenské setkání zaměstnanců ve volném čase.
Nejvyšší soud
Nejvyšší soud při projednávání věci shrnul skutkový děj, kdy zaměstnanec na sportovní hry obdržel pozvánku od holdingové společnosti, včetně v pozvánce uvedeném rozpisu sportovního programu. Na základě účasti při zápase v nohejbale došlo ke zlomenině levé dolní končetiny a následnému vyjádření pojišťovny zaměstnavatele, které odmítalo daný úraz specifikovat jako pracovní úraz.
Přestože sportovní činnost, která vedla k úrazu zaměstnance, nebyla výkonem jeho pracovních povinností dle pracovní smlouvy, lze posoudit účast na zápase za plnění pracovních úkolů v případě, že ji zaměstnanec konal na pokyn zaměstnavatele. Dle provedeného dokazování se jednalo o pokyn zaměstnavatele v dané věci, a proto se jedná o pracovní úraz. Dovolání k Nejvyššímu soudu bylo tedy zamítnuto.
Jak zákon káže…
Rozsudek Nejvyššího soudu, sp.zn.: 21 Cdo 2259/2011 ze dne 20. 11. 2012 citace části rozhodnutí
„Vydá-li však zaměstnavatel přesto příkaz (pokyn), který je v rozporu s obsahem pracovní smlouvy, není zaměstnanec povinen takový příkaz uposlechnout; podrobí-li se však takovému příkazu a při výkonu nařízené činnosti utrpí úraz, jeho postavení – jak správně v odůvodnění napadeného rozsudku uvádí odvolací soud – není (nemělo by být) méně příznivé, než vykonával-li by činnost spadající do rámce druhu a místa výkonu práce podle pracovní smlouvy.“
„Jestliže zůstal přes námitky dovolatelky nezpochybněn skutkový závěr odvolacího soudu o tom, že „žalobci byla účast na sportovních hrách jeho zaměstnavatelem nařízena“, je správný i závěr odvolacího soudu o tom, že činnost, při které žalobce dne 16.9.2006 utrpěl poškození zdraví (úraz), lze považovat za plnění jeho pracovních úkolů, a že proto uvedeného dne žalobce utrpěl pracovní úraz, za jehož odškodnění odpovídá žalovaná.“
Využitá a citována judikatura: Rozsudek Nejvyššího soudu, sp.zn.: 21 Cdo 2259/2011 ze dne 20. 11. 2012 dostupný na www.nsoud.cz
