...jako s vlastními. V takovém případě můžeme vykonávat držbu v právním slova smyslu. Jedná se například o situace, když věc užíváme, aniž bychom tušili, že jejím vlastníkem je někdo jiný. Nebo jsme přesvědčeni o tom, že smíme vykonávat nějaké právo, například jezdit přes cizí pozemek, avšak skutečný stav je jiný. V případě, že věc nebo právo v dobré víře držíme po stanovenou dobu (tři roky, jde-li o movitost, a deset let u nemovitostí), můžeme je takzvaně vydržet a stát se skutečným vlastníkem či oprávněným. Výraznou změnou oproti současnému pojetí, kdy držet lze věci či práva, která připouštějí trvalý nebo opětovný výkon, počítá nová úprava pouze s držbou práv. To znamená, že nově nebudeme právně držet věc, nýbrž vlastnické právo k ní.