Jak moc máme být soběstační ve výrobě některých potravin? Popřípadě ve výrobě některých produktů, léků a podobně? Podobné otázky si nyní klade asi řada lidí a já jsem se tu již párkrát věnoval tématu finančnímu, které má stejný základ: Jak moc bychom si měli cenit toho, když má firma velkou finanční flexibilitu? Oním společným základem je rozhodování se mezi maximalizací (zisků, spotřebitelského přebytku...) na straně jedné a flexibilitou (odolností, chcete-li) na straně druhé. Je například lepší, pokud nějaká firma vyplácí dividendy a provádí odkupy na hranu toho, co je udržitelné ve středních scénářích? Nebo pokud nevyplatí ani korunu, či dolar až do chvíle, kdy její rozvaha má šanci ustát i labutě jiných barev, než je bílá? Nová studie poskytuje určitou odpověď. Pokud bychom ve světle událostí posledních týdnů automaticky odpovídali, že lepší je ona výše zmíněná druhá možnost, mohli bychom se podle mne lehce mýlit.