O americkém spotřebiteli se někdy hovoří jako o spotřebiteli poslední instance. Jde o přirovnání k centrálním bankám, které mimo jiné fungují jako věřitelé poslední instance. Američan by podle této teze zase svými nákupy zachraňoval globální ekonomiku v době, kdy se jinde moc nenakupuje. Jak to s tímto pomyslným hrdinou vypadá dnes? Spotřeba domácností tvoří v USA téměř 70 % celkové poptávky, což je z celosvětového pohledu hodně nadstandard (protipólem je třeba Německo, nebo Čína). Pokud k tomu přidáme související obchodní deficity Spojených států, máme v zjednodušeném výsledku onoho globálního spotřebitele poslední instance. Jeho chování je pak po finanční stránce dáno třemi faktory – tím, kolik vydělává, jaké má úspory a kolik si půjčuje. Následující graf ukazuje vývoj úspor, je z něj nejdříve zřejmý prudký růst daný do značné míry vládní podporou v roce 20/21.