Ulice pokryté bankovkami, které nikdo nesbírá?

O růstu významu pasivního investování se hovoří již dlouhou řadu let. Na jednu stranu s ním souvisí studie poukazující na to, jak těžké a výjimečné je pro aktivní investory při stejném riziku soustavně (!) dosahovat vyšší čisté návratnosti, než celý trh. Na stranu druhou je tu třeba onen příběh o bankovce ležící na chodníku… Základem mé dnešní úvahy je následující obrázek, v němž Goldman Sachs ukazuje vývoj kumulativního objemu kapitálu mířícího do amerických akciových fondů, včetně rozdělení na fondy pasivní a aktivní. Tedy ty, které kopírují složení akciových indexů, a ty, které se snaží aktivně vybírat podle nich zajímavé akcie: Zdroj: X Trend příklonu k pasivnímu investování trvá již dlouho a graf ukazuje, že pokud něco, tak spíše nabírá na tempu, než aby slábnul. Dá se přitom zřejmě říci, že akademická obec celkem jednoznačně hovoří právě ve prospěch pasivního druhu akciových investic. S tím, že dosahovat soustavného úspěchu při aktivních investicích je docela těžké.